Fénix má oči všude

Kapitola 12

30. října 2009 v 20:01 | Ann

Historie Liščího doupěte je poněkud zvláštní. Ale postupně... Své jméno les původně neměl podle lišek, původně to byla metafora. Liška bylo krycí jméno pro každého hrdinu, který se musel skrývat. A v místě, kde byl hustý a nebezpečný les, vznikl jejich nejtajnější úkryt, jejich doupě.
Později byl ale les proklet a všichni hrdinové byli proměněni na lišky. Můžete třikrát hádat, kdo takové prokletí mohl seslat.
Pokud máte na mysli Sylvii, máte pravdu. Kouzlo trvalo roky, ale bylo dokončené za vlády Jeniffeřina a Leopoldova prapraděda.
Od té doby se tam krom proměněných hrdinů usídlily také opravdové lišky a les získal své jméno.
Ovšem prokletí nebylo tak jednoduché, jak vypadalo.
Každá liška, kteřá dřívě bývala hrdinou, se mohla na jeden den v roce stát zase člověkem to vždy první podzimní den. A pokud by se našel někdo, kdo by tyto liščí hrdiny potkal a byl by ochoten jim pomoci, mohli mu říci, jak mohou být vysvobozeni.
A co myslíte? Ten první podzimní den byl čirou náhodou právě ten den, kdy se do lesa dostala Jeniffer... Ale o tom, co se v lese semlelo až později.

Kapitola 11

24. února 2009 v 14:57 | Ann
Jeniffer ujížděla z hostince a ani nevěděla, kam. Jela bez přestávky skoro celý den. A kam? Kdo ví? Já ano. její cesta skončila v "Liščím doupěti" tak se jmenoval les, který ležel na hranici země. Že vám to jméno zní divně? Možná je to tím, že nejste z té oblasti.
Své jméno les získal podle počtu lišek. Lišky se tam rodily všechny možné. Velké, malé, s různým zbarvením, různé povahy.
Jeniffer věla do lesa a ten se za ní zavřel. Byla tam tma a z houští ji pozorovaly stovky párů žhnoucích očí. Největší ironií osudu ale bylo, že Jeniffer neměla ponětí,kde to vlastně je. Ano, my to víme, ale ona nemá nejmenší zdání.
Bojácně se rozhlížela kolem sebe, ruku poblíž meče. Vůbec se jí to nelíbilo, ale pokud má zabránit tomu, aby na trůn "usedla" Sylvia, musí najít toho fénixe. Ale zabít ho? Ne, to Jeniffer opravdu v plánu neměla.
"Nejsem vrah." řekla si nahlas, když ji již morbidní myšlenky málem přemohly.
Ale ty dvě slova, vypuštěná z jejích úst, spustila takovou reakci, že to svět snad ještě neviděl. Ze tmy začaly vybíhat lišky. Malé, velké, chlupaté, přítulné, i plaché. A všechny se začali otírat Jeniffer, která již delší dobu sla vedle svého koně pěšky, o nohy.
"Co to má znamenat?" zašeptala zmatená Jeniffer.
Ale co to má znamenat, nám odhalí až historie Liščího doupěte...

Kapitola 10

24. ledna 2009 v 19:15 | Ann
Z Leopolda se stal král, ale tím, kdo opravdu vládnul, byla jeho hlavní rádkyně. Myslím, že bez problému uhodnete, o kom mluvím. Zatím to totiž vypadalo, že se Sylvii všechny její plány plní.
První příkaz, který Leopold vydal, byl, aby stráže za žádnou cenu do hradu nepouštěly Jeniffer. Tento nápad mu vnukla jeho rádkyně Sylvia, ano, uhodli jste, byla to ona.
Jenže, jak to teď dopadne s celou zemí, když je na trůně Leopold, který vůbec neví, co způsobil? Jedinou nadějí je Jeniffer, ale má šanci upírku porazit? Dokáže království zachránit? Doufejme...
To se dozvíme postupem času.

Kapitola 9

23. ledna 2009 v 15:15 | Ann
Jeniffer se pustila a padala. Pád ale netrval ani pár sekund. Téměř okamžitě dopadla do hromady sena. Chvíli tam ležela a oddechovala, když zpozorovala, nebo spíš zaslechla, jak se otevírají dveře.
"No výborně, to mi ještě scházelo..." zabručela si a zalezla ještě hlouběji do kupy sena.¨
Dveře se otevřely úplně a dovnitř vešel hostinský a nesl lampu. Zamířil neomylně ke stání, kde byl Jeniffeřin kůň. S lampou v jedné a velmi dlouhou a nebezpečně vyhlížející kudlou v druhé ruce vypadal strašidelně.
Pak lampu pověsil na hák a začal otvírat stání koně.
"Chce ho zabít..." pomyslela si zděšeně Jeniffer.
A to už hostinský nůž pozvedal, a to již hostinksý nad koněm stál. Ale to už to Jeniffer nevydržela a vylezla rychle z kupy sena. Potichu přeběhla za hostinského a zasadila mu pořádnou ráno ze zadu do krku.
Hostinksý se sesul na zem a cesta z hostince byla pro Jeniffer nyní volná. Neváhala a osedlala svého koně. Pak nasedla a co nejrychleji podivný hostinec opustila.
Ale kam se Jeniffer vydala, to si povíme až později.

Kapitola 8

5. ledna 2009 v 19:57 | Ann
Co se stane, až Jeniffer dopadne, si necháme na později. Nyní se budeme věnovat Leopoldovi. Povím vám, jak vlastně fénixe našel. To se stalo tak:
Leopold jel po cestě na svém koni. Již byl celý promočený a prokřehlý, když zmerčil kousek od cesty jeskyni.
"Výborně, alespoň se konečně dostanu z toho deště." řekl si a stočil koně tím směrem.
Před vchodem do jeskyně sesedl a odsedlal koně. Pak ho zavedl dovnitř. Samozřejmě ho ani nenapadlo podívat se napřed, jestli v ní není třeba medvěd, nebo smečka vlků.
Jaké ale bylo jeho překvapení, když uprostřed jeskyně uviděl ležet mrtvého fénixe.
"Tak dobře, vypadá to, že jsem našel, co jsem hledal." řekl si pro sebe a vytáhl dýku.
Pak přistoupil k fénixovi a vyřízl mu srdce. To zabalil do kapesníku a schoval do sedlové brašny. Následně se posadil a čekal, až déšť přestane. Jenže byl po dlouhé cestě unavený a tak ho za chvíli přemohl spánek.
Ráno se probudil, nasedl na koně a znovu vyrazil na cestu. Tentokrát na zpáteční do svého nového království. Těšil se, že bude moci poroučet.
A jak tak jel zahloubaný do svých myšlenek a úvah, cesta mu utekla neskutečně rychle. Za soumraku toho dne stanul před branami hradu.
"Jsem král!" pronesl nahlas a pak vjel dovnitř.

Kapitola 7

10. prosince 2008 v 19:03 | Ann
Zpět k Jeniffer. Když dívka zjistila, v jaké svízelné situaci se nachází, trochu zpanikařila, ale pak se v jejím nitru ozval nějáký hlas: "Nedovol jí vládnout, nedovol, aby zničila celý svět." A to pomohlo. Jeniffer se uklidnila a začala rozumě uvažovat. Znovu vykoukla z okna a tentokrát i nahoru. Všimla si, že jen kosek nad oknem je okraj střechy. "To by mohlo jít." řekl asi a zachytila se. Pak se přitáhla a vyhoupla se nahoru na střechu. Přešla po ní opatrně na opačnou stranu. Tam byla asi tři mety pod ní střecha stáje. Jeniffer se spustila, až vysela jen za konečky prstů a pak skočila. Dopadla bezchybně. Pak se rozhlédla. Pořád byla docela vysoko nad zemí a skočit se neodvažovala. Po chvíli pátrání ale zahlédla padací dveře. Přešla k nim po ploché střeše stáje a otevřela je. Daly se bez problému. Dole byla ale černočerná tma. "Nedá se nic dělat, musím to risknout." řekla si Jeniffer a spustila se na konečky prstů. Pak se pustila...

Kapitola 6

23. listopadu 2008 v 19:26 | Ann
Necháme teď Jeniffer a budeme doufat, že přijde na způsob, jak se z té šlamastiky dostat.
Budeme se nyní zabývat Sylvií.
Ano, právě teď nadešel ten správný čas, abych vám řekla, co je vlastně zač.
Je to upírka. Ano, zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Sylvia byla opravdu upírka. A měla velké plány. Chtěla vládnout celému světu a chtěla, aby ho obývali jen upíři.
Na první pohled byste na ní nepoznali, co je zač, ale když jste se podívali pořádně, viděli jste, že má podezřele dlouhé nehty, velmi špičaté zuby a bledou pleť. A také oči měla zvláštní. Takové nelidské.
Také se není čemu divit, člověk nebyla...
A, jak již bylo řečeno, chtěla ovládat svět.
Jediné, co jí v tom mohlo zabránit, byla Jeniffer a fénix, kterého potká, pokud uteče z hostince Smrti.

Kapitola 5

23. listopadu 2008 v 19:25 | Ann
Jeniffer se vydala na východ. Jela na svém černém koni Vichru. S sebou si vzala nějáké zásoby na cestu, několik pokrývek, luk a šípy, meč a dýku, kterou kdysi dostala od otce.
Uvnitř hradu musela Jeniffer chodit jako správná dáma v šatech s volánky. Nic na tom nezměnilo ani to, že takové šaty nesnášela. Ale teď, když byla na cestách, nosila chlapecké oblečení. Bylo praktičtější.
Večer toho dne, kdy vyrazila, dojela na rozcestí, kde stál hostinec. Jelikož si s sebou Jeniffer na rozdíl od Leopolda vzala peníze, rozhodla se, že stráví noc v hostinci.
"Dobrý den." pozdravila, když vešla do lokálu, koně si dala do stáje.
"Brej." houkl hostinskej.
"Můžu dostat pokoj? A večeři?" zeptala se Jeniffer.
"Můžete, což o to, problém je v tom, že mi zbyl jen jeden pokoj volný. A v něm straší." odpověděl hostinský a šel připravit večeři.
"To nevadí." řekla Jeniffer, "Vezmu si ho."
"Dobře, slečno. Je to pokoj 7." řekl hostinský, "Mám vám večeři donést tam?"
"Ano." souhlasila Jeniffer.
Pak vystoupala po schodech a rozhlížela se po pokoji číslo 7. Našla ho až úplně na konci.Stiskla kliku a vstoupila.
Na první pohled pokoj vypadal jako každý jiný, ale na druhý pohled bylo Jeniffer hned jasné, že tento pokoj je pokoj smrti.
Pak se ozvalo zaklepání. To byla večeře.Jeniffer přešla ke dveřím a otevřela je. Za nimi stál podnos s bochníkem chleba, miskou guláše a džbánem vody.
Jeniffer podnos vzala a donesla ho ke stolu u okna. Dala se do jídla.
Vody se ani nedotkla.
Když dojedla, udeřil ji do nosu nějáký puch. Začichala. Šlo to z toho džbánu.
Jeniffer ho opatrně vzala a trochu tekutiny vylila do prázdné misky po guláši. Nebyla to voda, jak si původně myslela, byla to krev.
"To ne!" uklouzlo Jeniffer.
Přešla ke dveřím a chtěla odejít, jenže ty byly zamčené. Chvíli lomcovala klikou, než si připustila, že takhle se odtud nedostane. Rozhlédla se po pokoji. Bylo tam okno.
"To by mohlo jít." přemítala Jeniffer.
Přešla k oknu a zkusila ho otevřít. Šlo to docela snadno. Ale když se podívala dolů, její naděje poklesly. Byla nejmíň pět metrů nad zemí. Možná i sedm.
"Musí to jít!" zaúpěla Jeniffer.

Kapitola 4

23. listopadu 2008 v 19:25 | Ann
Leopold se odhodlaně vydal na západ. Chtěl být králem, chtěl mít moc. A bylo mu jedno, jak toho dosáhne. Bylo mu jedno, že by musel zabít fénixe.
Jakmile Sylvia řekla, aby vyrazili hned, tak Leopold vyběhl z trůního sálu a svolal pár sluhů. Chtěl, aby mu připravili jídlo na cestu, osedlali koně a nachystali meč.
Přípravy netrvaly ani hodinu a tak Leopold vyrazil.
S nikým se neloučil, nikoho se na nic neptal, jen bezhlavě vyjel do deště.
A tak se stalo, že vyjel prakticky nepřipravený.
Proto bylo jeho štěstí, že se Sylvia rozhodla vypravit za ním svého člověka, který by na něj z povzdálí dohlížel.
Leopold měl tudíž cestu k mrtvému fénixovi čistou.
Sylvia se neobtěžovala fénixe umístit moc daleko. Jednoduše ho umístila do jeskyně v horách za městem. Bylo to přesně podél cesty, kterou se Leopold vydal. A tak ještě toho dne, kdy vyrazil, měl Leopold to, co ho mělo učinit králem - fénixovo srdce.

Kapitola 3

23. listopadu 2008 v 19:24 | Ann
Fénix má oči všude, to je staré přísloví, které se přestalo používat.
Sylvia si myslela, že poslední fénix padl její rukou. Jen pro zajímavost, chtěla ho nastražit do cesty Leopoldovi.
Jenže, protože vždycky je nějáké jenže, byl ještě jeden fénix. A ten žil čirou náhodou na východě. Tam se měla vydat Jeniffer.
A tenhle fénix viděl něco, co se stalo té noci, kdy zemřel Raymond. Viděl něco, co změní osud celého království. Jestli v dobré, nebo špatné, to nechám zatím na vás, ale bylo dobře, že to viděl.

Kapitola 2

9. října 2008 v 19:00 | Ann

Celé království bylo potaženo toho dne černým suknem. I počasí bylo smutné. Byla mlha a pršelo. Jakoby celý svět vycítil, že se něco děje. A dělo. Toho dne totiž umřel král Raymond. Abych byla přesná, on se ráno neprobudil. Takže, umřel někdy v noci.
My se v tuhle chvíli budeme zabývat Jeniffer.
Seděla zachmuřeně ve svém pokoji a hleděla z okna. Tušila, že se něco stalo, ale nevěděla, co. Nevěděl to zatím nikdo.
Ozvalo se zaťukání na dveře.
"Dále." zavolala Jeniffer.
Do pokoje vstoupil poslíček.
"Co se děje?" zeptala se Jeniffer při pohledu na jeho zachmuřený výraz.
"Náš král, váš otec, on, on umřel." vysoukal ze sebe po několika pokusech posel.
Jeniffer si povzdechla.
"Nerozhodl se." dodal nejistě poslíček.
"To jsi nemusel říkat, to mi bylo jasné." poznamenala smutně Jeniffer.
"Všichni se mají sejít v trůním sále." dodal ještě poslíček a potom odkvačil.
Jeniffer tedy vstala a vyšla z pokoje. Cestou potkala Leopolda.
"Slyšel jsi to?" zeptala se ho.
Ten jen přikývl.
"A je it tedy jasné, že Sylvia udělá krále z tebe?" dotírala Jeniffer.
"Cože?"
"Mě totiž nesnáší." odpověděla Jeniffer.
To už ale došli do trůnío sálu. Sylvia seděla na Raymondově trůně a tvářila se jako neviňátko. To u ní bylo normální. Ale pravdou je, že to byl anděl s ďáblem v těle.
"Konečně jsou tady dědicové." tleskla Sylvia rukama, "Je načase vybrat z vás jednoho, který bude vládnout."
"Jak?" zeptala se Jeniffer.
"Lehká pomoc." odvětila Sylvia, "Vládnout bude ten, kdo donese srdce fénixe."
"Fénix se tu nikde nevyskytnul již osm set let." namítla Jeniffer.
"Tady ne, ale kdo říká, že budete hledat tady?" usmála se sladce Sylvia, "Ty, Jeniffer, se vydáš na východ, a ty, Leopolde, se vydáš na západ. Kdo se dřív vrátí se srdcem fénixe, bude vládnout."
"Kdy máme vyrazit?" zeptal se Leopold.
"Hned."
A tak bylo rozhodnuto.

Kapitola 1

9. října 2008 v 19:00 | Ann

Kdysi dávno v jedné zemi, jejíž jméno dnes už nikdo nezná, žil král a ten měl dceru a syna. Dceři bylo patnáct a jmenovala se Jeniffer. Synovi bylo osm a jmenoval se Loepold. A jejich otci králi, který se jmenoval Raymond, bylo již více, než šedesát pět let. To byl opravdu úctyhodný věk. Bylo jasné, že velmi brzy zemře. Ale ještě stále se nerozhodl, jestli na trůn nastoupí nejstarší potomek, což byla Jeniffer, nebo bude pokračovat mužská linie vládců.
Ten král měl přítelkyni, která byla zároveň jeho rádkyní. Jmenovala se Sylvia. Ale o té až později. Teď vám stačí, když budete vědět, že Sylvia neměla ráda Jeniffer.
A teď zpět ke králi. Ten již pomalu ležel na smrtelné posteli, ale stále se nerozhodl. Kdyby se nerozhodl, vládla by místo něj jeho přítelkyně. Ona to vlastně byla jeho druhá žena. Sylvia byla macechou Jeniffer a Leopolda.
A právě Sylvia se snažila krále Raymonda udělat ještě nerozhodnějším, než byl. Kdyby se Raymond rozhodl pro Jeniffer, letěla by totiž Sylvia pěkně rychle pryč ode dvora. Náš příběh začíná právě v den Raymondovy smrti. Samozřejmě se nerozhodl...
 
 

Reklama