Dark Angel

Dark Angel - Drak Fuarin

6. února 2009 v 22:28 | Ann
"Kde bysme podle tebe měli začít hledat meč Práva?" zeptal se ráno Teorod.
"Podle mě bysme se měli vypravit za drakem Fuarinem. Je nejmoudřejší a nejstarší. Mohl by něco vědět." řekl Aldron.
"A víš, kde ho najdem?" optal se Teodor.
"Myslím, že ano. Moc často se nestěhuje." řekl Aldron.
"Tak jdem hned." rozhodl Teodor.
"Dobře, ale pohybuj se prosimtě po zemi, nebo si tě někdo všimne a sestřelí tě." souhlasil Aldron.
Vyrazili tedy. Vzali si s sebou nějáké jídlo a pak svoje zbraně. Fuarin žil na jihu. Byl to mořský drak a měl rád teplo a moře. Byl stejně starý, jako celá země. To bylo zhruba 1700 let.

Teodor a Aldron putovali celý den bez přestávky. Nebylo tedy divu, že když po cestě uviděli hostinec, okamžitě do něj zapadli. Teodor si na aldronovo doporučení musel přes křídla hodit plášť. Nechtěli vzbudit sebemenší podezření.
Naneštěstí ani Teodor s Aldronem nepojali podezření, že něco s hostincem není v pořádku.
V hostinci nebyl jediný host a hostinský vypadal jako démon.
Přesněji, on byl démon, ale to bohužel Teodor s Aldronem nevěděli.
Hostinský démon se jmenoval Driflex. Hostinec postavil, aby tam nalákal lidi, které by mohl zabít a okrást.
Nic z toho ale Teodor s Aldronem netušili a pojedli, jakoby se nic nedělo. Potom si pronajali pokoj a ulehli na lože.
Aldron okamžitě usnul, Teodor ale spát nemohl. Něco mu vrtalo hlavou. Vždycky už to skoro měl, ale pořád to zůstávalo těsně mimo jeho dosah.

Jelikož nebyl Teodor tak úplně člověk, zaslechl na schodech kroky. Nejednou, jen tak zničeho nic.
Jelikož mu přišlo, že majitel kroků nechce, aby ho někdo slyšel, rozhodl se, že tomu přijde na kloub.Nejprve ale Teodor pro všechny případy vzbudil Aldrona.
"Co se děje?" zeptal se ten nerudně.
"Podezřelé kroky na schoech." odpověděl Teodor šeptem a co nejstručněji.
"Dobrá, tak to tedy prověříme." odpověěl také šeptem Aldron.
Přešli ke dveřím a Teodor se zaposlouchal. Kroky už neslyšel, zato ale slyšel, jak za dveřmi někdo dýchá.
Naznačil Aldronovi posunky, co slyší. Aldron kývl a naznačil Teodorovi, aby se postavil vedle dveří. Teodor tak učinil a Aldron se natáhl pro kliku. Uchopil ji a podíval se po Teodorovi. Ten pevně uchopil meč a kývl. Aldron tedy co nejrychleji to šlo, rozrazil dveře.
A parádně se podivil tomu, co viděl.
"Co to sakra je?!"
"Démon." odpvěděl suše Teodor, "a jmenuje se Driflex."
"Jste synové smrti!" zachechtal se Driflex.
"Tak to si jen myslíš." zašeptal hrozivě Teodor a švihl mečem.
"Tak snadno to hošánkové nepůjde." posmíval se Driflex a lusknutím prstů kolem sebe vytvořil obranný štít.
"Ať je po tvém, když chceš kouzla, máš je mít." zavrčel vztekle Teodor a vrhl na Driflexe v rychlém sledu několik složitých kouzel.
Driflex je celkem bez problému odrazil. A pak se rozzuřil a začal metat jednu ohnivou kouli za druhou. Všechny byly zaměřené na Teodora. Ten se ale většině vyhnul a ty, kterým se nevyhnul, vychýlil jednoduchými kouzly z dráhy.
Driflex byl tak rozzuřený, nepříčetný a vzteklý, že si vůbec nevšiml, že Aldron tasil meč a plíží se za ním. A tak, když čepel zasvištěla, bylo již pozdě na to, aby Driflex stihl něco udělat. Aldronův meč rozetl jeho lebku na polovic a Driflex se skácel na podlahu.
"Díky." prohodil Teodor.
"Myslíš, že teď už budeme moci klidně spát?" zeptal se Aldron.
"Ano, ale ve vedlejším pokoji. S mrtvolou nespím." řekl Teodor.
A tak se přemístili do sousedního pokoje a zalezli do postelí. Brzy usnuli a bez problémů a dalších nepokojů spali až do rána následujícího dne.

Následující den se Teodor a Aldron probudili velice brzy.
"Už abychom vypadli. I když Driflex už nežije, běhá mi tady z toho mráz po zádech." poznamenal Aldron.
"Mluvíš mi z duše." přisvědčil Teodor, "je to tady prokleté a o prokletí já už něco málo vím..."
Sbalili se tedy a co nejrychleji to šlo, hostinec opustili. Putovali dál na jih...

Ten den je cesta zavedla do skal. Zhruba v poledne dorazili na rozcestí. Jediný problém byl, že obě cesty, které z rozcestí vedly, vedly víceméně na jih.
Tedy, až na tu, kterou přišli.
"Tak, a kudy teď..." uvažoval Teodor.
"Obě cesty mohou být správné, ale obě také mohou být špatné." řekl Aldron.
"Nebo je správná jedna a bude to sázka do loterie." poznamenal teodor.
"Co kdybychom se rozdělili?" nadhodil Aldron.
Teodor se nad tím zamyslel a pak řekl: "Sice se mi to nezdá, ale bohužel mě nenapadá žádný lepší nápad."
A tak se tedy rozdělili. Teodor šel levou cestou a Aldron pravou.

Obě cesty měly stejný cíl, ale každá k němu směřovala jinudy. A obě byly plné nebezpečí...

Dark Angel - Poskok v Akci

15. prosince 2008 v 12:59 | Ann
Stín v Nekropolis zatím marně čekal na Dark Angelův návrat. Neklidně přecházel po svých komnatách a každou chvíli vyhlížel z okna.
"Kde sakra vězí?" ptal se sám sebe a pomalu mu začínala docházet trpělivost.
"Poskokůůů!" zařval na malou okřídlenou potvoru.
"Ano?"
"Zaleť za tím vypelichaným křídlem a zjisti, kde vězí!" štěkl Stín.
Potom Poskoka popadl do pazoury a prohodil ho oknem. Poskok chvíli padal, ale pak roztáhl černá blanitá křídla a vydal se po dávno vychladlé stopě Dark Angela.

Poskok letěl dlouho. Mnohokrát stopu ztratil a musel se proto vracet. Nakonec ale úspěšně přistál na stejné střeše, že které Dark Angel pozoroval shromáždění. Tam ale stopa už vychladla úplně, takže se nedala dál sledovat.
"Tak a co teď?" bručel si Poskok.
Jelikož byl ale večer, Poskok se jednoduše stočil za komínem a usnul hlubokým spánkem.
Teodor s Aldronem ale nespali. Seděli v rozbořeném domě a ve světle, které Aldron vyčaroval, studovali mapu Stínova hradu, kterou Teodor zběžně načrtl na kus papíru. Už hodnou dobu se dohadovali, kudy by bylo nejlepší vniknout do Stínova hradu, ale zatím všechno zavrhli.
"Říkal jsi, že máme armádu?" zeptal se TEodor najednou.
"Ano, mám pět set mužů, kteří mi jsou věrni." přisvědčil Aldron.
"Tak v tom případě mám plán." řekl Teodor, "Stín se bojů účastní osobně jen když hrozí prohra. To nebude, tak poslouchej: Tví muži odvedou pozornost STínových vojsk a já a ty mezi tím projdem tajnou podzemní chodbou dovnitř. Ty tam půjdeš jako můj osobní zajatec. Těch pár vůjáků, co v Nekropolis zůstanou, ty hravě zvládneme, otázkou alle je, jestli obyčejný meč dokáže prorazit ten Stínům zpropadenej hrudní pancíř. A já se přikláním k tomu, že ne, když přihlédneme k tomu mému snu, co jsem ti o něm říkal..."
"To máš pravdu, nedokáže. Chce to meč Práva a ten se před tisíci lety ztratil." odpověděl Aldron, "Dokud ho nenajdeme, nemůžeme tan plán uskutečnit."
Dále potom spekulovali, kde by mohl být meč Práva. Když šli spát, bylo už po půlnoci.

Přesně ve stejnou dobu se Poskok probudil. Rozhlédl se po vhodném příbytku a zrak mu padl na rozbořený domek na kopci za vesnicí.
"Ano, to bude přesně to pravé." pochvaloval si Poskok a roztáhl křídla.
Rozlétl se tmou k domečku. Přistál kousek dál, schovaný za keříkem a začichal. A jelikož nic necítil, rozhodl se, že si tam udělá základnu. Nenapadlo ho, že za to, že nic necítí, může špatný směr větru...
Někdo jiný ale něco cítil. Byl to TEodor a ten smrad ho do nosu udeřil tak silně, že ho to probudilo. Sáhl po meči a vstal ze slamníku. Znovu začichal a vydal se po pachu.

Poskok se otičil a z toho, co viděl, málem dostal infarkt. Za ním se tyčil Dark Angel s napřaženým mečem, který mířil na Poskokovo hrdlo.
"Můj pane Dark Angele, posílá mě náš společný pán a vládce. Chce vědět, kde ste tak dlouho a chce, abyste podal hlášení." vychrlil ze sebe Poskok.
"Stín není můj pán a já jem Teodor!" zahřměl Teodor a přitlačil nameč, až po Poskokově krku začal stékat tenoučký pramínek krve.
"Ale..." koktal POskok.
"Mlč!" houkl Teodor, "špehuješ mě, co?!"
"Ne, pane, to nikdy..." rozkleal se Poskok.
"Nelži, jdeš se mnou." rozhodl Teodor a vyřkl jedno jediné slovo.
Teodor byl totiž i čaroděj. Když slovo vyslovil, ve vzduchu se oběvily provazy a Poskoka spoutaly. Jeden konec se potom vznesl do Teodorovy nastavené ruky.
"Tak poď." řekl Teodor a vedl Poskoka dovnitř.
Pak ho přivázal ke sloupu, který se zdál dost pevný.
"Ani se nehni!" přikázal Teodor a sehnul se nad Aldronem.
"Aldrone..." řekl teď už mírnějším hlasem, "máme návštěvu."
Chvíli trvalo, než se Aldron probudil, ale když mu pohled padl na Poskoka, okamžitě vstal.
"Tak copak to tu máme?" zeptal se.
"Poskoka. Slouží Stínovi." odpověděl Teodor.
"Co s ním uděláme?" zajímal se Aldron.
"Každopádně ho nesmíme pustit, protože jsem se před ním zmínil, že už nejsem Stínům služebník." prohodil Teodor.
"Takže ho vyslechneme a potom zabijeme." rozhodl Aldron.
"Ne, musíme ho spálit. Mrtvoly dokáže Stín oživit." řekl Teodor, "Já jsem toho živý důkaz."
"To je pravda." souhlasil Aldron.
"Takže, milý Poskoku, co náš přítel Stín chystá?" zeptal se Teodor.
"Ne, nic vám neřeknu!" vyvřískl Poskok.
"Tak tohle nemá cenu, ten když řekne, že nic neřekne, tak opravdu nic neřekne... " vzdychl si Teodor.
"Abych řekl pravdu, stejně bych ho nejradši rovnou spálil..." přiznal se Aldron.
"Jelikož z něj asi nic nevytáhnem, tak s tebou souhlasím." přisvědčil Teodor.
"Společně?" zeptal se Aldron.
"Společně."
Teodor a Aldron řekli pár slov a okolo POskoka vzplál oheň. Poskok se dal do křiku, že je stihne treest, ale enpomohlo to. Začal tedy prosit a slibovat, ale i to zůstalo bez odezvy. A pak už jen sténal bolestí. Celé to netrvalo ani deset minut. Pak plameny zhasly a poskok byl pryč.
"A teď se už doufám, vyspíme anič, by nás někdo rušil." řekl Teodor.
Oba se znovu uložili na provizorní lůžka a usnuli. A už je nic nevyrušilo.

Dark Angel - Temné časy

14. prosince 2008 v 22:43 | Ann
Dark Angel pozvedl meč a tal. Na zem dopadlo tělo. Pak udělal plavnou otočku a usekl hlavu dalšímu vojákovi. Z hrdla se mu vydral štěkavý smích. Znovu se otočil a další tělo dopadlo s tupým úderem na zem. Zbytek vojska na nic nečekal a vydal se na ústup. Až na jednoho. Na velitele.
Ten se smutně na Dark Angela podíval, řekl "Proč?" a utekl teprve potom.
Dark Angel očistil meč, zasunul ho do pochvy a vydal se zpět do Nekropolis, sídla, kde přebýval Stín. Cesta byla dlouhá, ale Dark Angel ji urazil za necelý den. Normálnímu člověku by to trvalo tři dny, Elfovi jednen a půl, ale Dark Angel měl křídla...
Dark Angel stanul před Nekropolis. Byla to impozantní kamenná pevnost. S klepáním se neobtěžoval, jediným ladným pohybem ruky bránu do Nekropolis otevřel. Vstoupil na nádvoří a vydal se jím napříč, aby vešel do zapadlých dveří v rohu. Za nimi byla chodba, která ho dovedla rovnou do soukromých komnat jeho pána.
Dark Angel vystoupal po schodech, odhrnul závěs a vešel do Stínových komnat.
"Podej hlášení." řekl Stín.
Stál u okna a pozoroval výcvik jednotek dole na zadním nádvoří.
"Zabil jsem tři z padesáti, ostatní utekli." řekl Dark Angel, "nepovažoval jsem za důležité je pronásledovat."
"Tak tys nepovažoval?!" štěkl Stín, "Tak to radši příště považuj. Teď běž."
"Ano pane." Dark Angel opustil Stínovy komnaty a vydal se do svých.
Již byl večer a Dark Angel ulehl na lůžko. Díky křídkům musel spávat na břiše... Dlouho nemohl usnout. Neustále se mu před očima oběvoval výraz velitelovy tváře a tojedno jediné slovo - "proč?" Jeho význam mu vrtal hlavou, ale nemohl na nic přijít... Nakonec přece jen usnul. A zdál se mu sen. Zvlátní sen.

Sledoval sám sebe, jak stojí nad Stínem. V ruce měl svůj meč. "Teď zemřeš pro dobro světa." pravil Dark Angel. Pozvedl meč a chtěl tnout, ale pak se mu tvář zkřivila bolestí. Podíval se na mýsto svého srdce, vězela v něm dýka. S posledním úderem svého srdce vrazil meč do místa, kde měl stín srdce, ale ten jen neškodně sklouzl po pancíři. Stín se rozchechtal, vzal Dark Angelův meč a když ten padal na zem, usekl mu hlavu.

Dark Angel se s výkřikem probudil. Prudce se posadil a těžce oddechoval.
"Tak takhle to je." řekl si, když se zklidnil, "Stína nelze zabít, protože má ten svůj pancíř..."
Dark Angel znovu ulehl a usnul. Tentokrát se mu již nic nezdálo. Vzbudilo ho až hlasité bouchání na dveře. Rychle se oblékl a šel otevřít. Za dveřmi stál sluha.
"Co chceš?" vyštěkl DArk Angel.
"Náš pán s tebou chce mluvit." vvyžbleptal slsuha.
"Dobře..." řekl zamyšleně Dark Angel.
Opásal se mečem, odstrčil sluhu a vydal se kamennou chodbou do Stínových komnat. Zaklepal a poté, co se ozvalo štěkavé "Dál!", vstoupil.
"Pane?" poklekl DArk Angel, "Co si přejete?"
"Osadníci z černých půání se bouří. Jdi je zkrotit a naučit poslušnosti." rozkázal.
"Ano pane." poklonil se Dark Angel a měl se k odchodu.
"A neudělej stejnou chybu jako posledně!" varoval ho ještě Stín, "Kdo se nepodvolí, zemře!"
"Ano pane." řekl znovu Dark Angel a odchvátal.
Vyšel na nádvoří a vystoupil na hradby. Tam roztáhl křídla a rozletěl se na Černé pláně.

Když byl na dohled, zpatřil na náměstí srocené lidi, jak poslouchají nějákéh ořečníka. Dark Angel si dal záležet, aby ho nikdo neviděl a přistál na střeše, odkud měl dobrý výhled na náměstí. Začal si prohlížet lidi pod sebou. Nakonec phlédl na řečníka a když tak učinil, pořádně v něm hrklo. Byl to totiž velitel "Proč?", jak si ho Dark Angel soukromě pojmenoval, byl to ten muž z předchozí bitvy.
Dark Angel tam seděl ale projevu nevěnoval sebemenší pozornost. Zaujal ho ten muž. Něco ho k němu táhlo. Pak najednou muž přestal mluvit a dav se rozestoupil, aby mohl projít. Dark Angel se rozhodl muže sledovat a plížil se po střechách za ním. Muž odcházel ven z města a mířil na kopecs polorozpadlou barabiznou.
"Tam přece nemůže bydlet.." podivil se Dark Angel nahlas.
Potom však roztáhl křídla a rozlétl se k barabizně. Kupodivu mu ten člověk ješčtě přišel naproti, aby ho uvítal.
"Vím, že se divíš." pronesl, "Není čemu, vím, žes mě sledoval. Dáš si čaj?"
"Eh?" podivil se Dark Angel, který z toho byl dokonale zmatený.
"No, kdybys mě přišel zabít, tak už jsem dávno mrtvej, no ne? "pokračoval muž, "Tak co, dáš si ten čaj?"
"Tak dobře," souhlasil po chvíli váhání Dark Angel, "A ty mi u toho pěkně povíš, kdo jsi."
"Od začátku jsem věděl, že mě jednou vyhledáš." začal vypravovat muž, "Jmenuji se Aldron, jsem mág a vojevůdce. Již uplynulo mnoho let od doby, kdy Stín přemohl poslední velkou armádu odbojných. Já v té armádě byl. A jsem jedním ze dvou posledních, kteří z té armády ještě žijí. Ten druhý jsi ty, bohužel jsi ale padl do Stínových pařátů. A ten, když něco má, hned tak to nepustí. Bývali jsme přátelé, Teodore..."
"Jak jsi mi to řekl?" přerušil Dark Angel vypravování.
"TEodor." odpověděl klidně Aldron, "To je tvé pravé jméno."
"Aha..." odpověděl tupě Dark Angel.
"Dovol mi, abych zkusil v tvé hlavě probudit vzpomínky, které kdysi Stín potlačil." požádal náhle Aldron.
"Vzponímky?" zeptal se nechápavě DArk Angel.
"Vzpomínky. Vzpomínky, které z tvé hlavy Stín odstranil, ale neudělal to pořádně." přisvědčil Aldron, "Nech mě to prosím zkusit..."
"Tak dobrá, zkus to." souhlasil nakonec Dark Angel.
Aldron se zvedl a stoupl si před Dark Angela.
"Teď se prosím zkus nehýbat." požádal ho a pak pronesl větu v jazyce Igual, jazyce, který byl společný všem, kdo vládli kouzly a jímž se kouzla pronášela. Dark Angel za chvíli upadl do bezvědomí. A Aldron dál mumlal věty v Igual, ruku na jeho čele. Asi po hodině se DArk Angel probral a strašně ho bolela hlava. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že je na slamníku a že velde něj sedí Aldron. Usmíval se.
"Vybavuje se ti něco?" zeptal se.
"Ne." řekl nejdřív dArk Angel, pak se ale zarazil, protože na povrch opravdu vyplouvaly vzpomínky, které před ním byly tak dlouho skryty.
"Ano, vybavuje se mi všechno, Aldrone." řekl tedy po chvíli, "A jsem zase Teodor. Žádný Dark Angel už neexistuje."
"Ale ano, existuje." řekl Aldron, "Ale teď je žo už jen neškodná přezdívka."
"Ano, takhle by to mohlo také být." přisvědčil TEodor, "A teď, je nějáký bojový plán, který by za něco stál?"

Dark Angel - Vzkříšení

14. prosince 2008 v 22:14 | Ann
Země hořela. Všude vládl chaos. Lidé umírali. TEmnota se ujímala vlády. Jediní, kdo se ješě zmohli na nějáký odpor, byli Elfové a trpaslíci. Bok po boku bojovali proti hordám temnot. A bok po boku také umírali rukama nemrtvých. Ovšem nejvíce jich zemřelo rukou Stínu. Stín byl nejobávanější bojovník temnot. Jediný způsob, jak ho zabít, byl probodnout mu srdce. Ovšem to stín skrýval za pancířem, který nemohla prorazit žádná normální zbraň.
Daleko předaleko v Mlžných horách se seskupovala poslední velká armáda. Elfové a trpaslíci. Byla jich legie. Vydali se napadnout a zničit Stín. Doufali, že by se jim to mohlo povést. Vedl je elfí král Teodor. Táhli na válečné tažení. Byli na cestě již mnoho týdnů, ale nakonec Stín našli. Stín a jeho hordy temnot. Došlo ke střetu, ve kterém padlo mnoho set bojovníků. Jak nemrtvých, tak živých. Teodor se probojoval až ke stínu a svedl s ním boj, na který se nikdy nemělo zapomenout, jenže co nemělo být zapomenuto, bylo ztraceno... ¨
Byl to boj, ve kterém byl Stín skoro poražen. Chyběl kousek. A tím kouskem bylo, že Teodor měl obyčejnou zbraň. Takže nakonec smrtící úder zasadil Stín Teodorovi. Teodor se skácel k zemi. To byl konec celé slavné armády. Trpaslíci zalézali do děr a Elfové se utekli schovat do lesů. Ale většinu se jich stejně podařilo vypátrat. A zabít...
A co se stalo s Teodorovým tělem? Stín si ho odnesl do svých síní a vzkřísil ho, takže se z něj stal nemrtvý s křídli. Od té doby sloužil Teodor Stínu a vysloužil si temnou pověst. Všichni mu říkali Dark Angel...
 
 

Reklama