Padlý anděl - 4

8. září 2010 v 10:30 | AnnElfwind |  padly andel
Uvažoval, jestli mu vůbec vadí, že ten nahoře přišel o svou Černou čepel... Stejně pro ni ten chlap neměl využití. A on sám mu jenom vždycky dělal poskoka... Nenáviděl to, i když si musel přiznat, že v posteli byl zatraceně dobrej. Ale co je moc, je příliš. Mimoděk rukou sjel ke své vlastní Čepeli - Kamélii...
Rozhodl se. Nebude se do toho dál plést. Pokud Ben chce někoho vodkrouhnout, ať si to udělá sám. On má objekt své touhy zde dole. Ano, Ben byl sice dobrý na sex, když po ruce nebyl nikdo jiný, ale to bylo tak vše. Nemiloval ho. A věděl, že Ben nemiluje jeho.
Zato s ním je to jiné. Od chvíle, kdy ho našel polomrtvého na prahu pekla a kdy se ho osobně ujal, ho miloval. Ovšem nechtěl si ho brát násilím a bál se zeptat, neboť nechtěl slyšet ne.
Bůh mezitím přikázal, aby za ním přišli archandělé Gabriel a Michael. Nejlepší dva, které měl. Seděl na trůnu z jantaru a čekal, až dorazí. Když vešli a poklekli, začal jim vysvětloval, proč je sem zavolal.
"Jak víte, jedna z Černých čepelí je pořád ztracená," začal.
"Ano..." přikývli oba.
"Chci, abyste ji našli."
"Prosím?"
"Jak jsem řekl, chci, abyste ji našli," opakoval Ben. "A nevracejte se bez ní," dodal jen tak mimochodem.
Oba dva archandělé, celí zkoprnělí, se tedy sebrali a opustili nebe, aby se vypravili hledat pověstnou třetí čepel. Nebyli si ale jistí, jestli se jejich úkol nakonec nezvrtne a oni se nerozhodnou zůstat ve světě lidí. Pozorovali ho shůry častokráte a docela se jim líbil. Ovšem jako archandělé se tam moc často nedostali... A teď se rozhodli, že využijí příležitosti.

Následujícího dne se Cedrik probudil v posteli a snažil se vybavit, co se vlastně stalo. Vzpomínal si na člověka s černými křídli, na démona v rudočerné kůži a na to, jako ho objímají silné paže.
Pak si vzpoměl na Azraela. Okamžitě se posadil a začal pátrat po místnosti, aby se ujistil, že je pořád tady. Ulevilo se mu, když ho spatřil v křesle, kde předchozí ho večera sám seděl. Anděl spal.
Chlapec tedy vstal a oblékl si slavností oděv, který měl mít na korunovaci. Na rozdíl od většiny princů a králů, on byl veden k tomu, aby se o sebe uměl postarat i bez toho, aby měl za zadkem padesát sloužících.
Šat byl prostý. Zelená košile, hnědé kalhoty, vysoké boty a tmavě zelený, téměř černý plášť. Přesně barvy tohoto království. Když měl oděv na sobě a dozapínal poslední knoflík, pohlédl na Azraela. Stále spal.
A Cedrik dostal pěkně praštěný nápad. Pomaloučku, polehoučku přešel k andělovi a než se stihl probudit a zabránit mu v tom, začal ho lechtat.
Azrael o Cedrikovi věděl. Už delší dobu nespal. Chěl ale vědět, co ten chlapec vymyslel, když se mu po tváři rozlil ten lišácký úsměv. Předstíral tedy, že stále spí. Když ho ale ta malá mrška začala lechtat, nevydržel to a čertík se probudil i v něm.
Přitáhl si mladého krále, pevně ho sevřel a taky ho začal lehtat. Na rozdíl od něj byl chlapec lechtivý. A Azrael nepolevoval.
Kdo ví, jak se jim to povedlo, ale oba skončili na zemi a dál se valchovali. Celým pokojem se rozléhal smích mladého krále a občasné uchechtnutí anděla. Po několika minutách Azrael usoudil, že chlapec má dost a nechal ho. Nicméně, nakonec, aby se neřeklo, si ukradl polibek.
Tentokrát opravdový. Chlapec pod jeho rty nejprve strnul, ale pak mu jeho polibek váhavě a nezkušeně opětoval. Anděl čekal právě na toto a okamžitě polibek ještě prohloubil. V duchu se usmíval - vyhrál. Princ, teda, za pár hodin už vlastně král, opravil se, je jeho.
Odtrhli se od sebe až tehdy, kdy jim došel vzduch. Seděli na zemi naproti sobě a ani jeden nemluvil. Cedrik se nakonec usmál a anděla obejmul. Ucítil, jak se kolem něj sevřely pevné paže a spokojeně se usmál.
Pak si ale vzpoměl, že má za chvíli začít jeho vlastní korunovace. A to by se opravdu neslušelo, aby jako hlavní aktér přišel pozdě... Vymanil se tedy z Azraelova obětí a trochu si upravil pomačkané oblečení.
"Je čas na korunovaci..." pronesl pomalu. "Šel bys tam se mnou? Prosím?" obrátl se na anděla.
"Pokud chceš, tak ano," odpověděl.
Společně tedy vykročili chodbami až ke chrámu, který byl zasvěcený dávnému bohovi Luciusovi. V zemi bylo sice hodně nových chrámů, které byly zasvěceny novému Bohu, ale korunovace se od pradávna pořádaly v tomto starém.
Vešli dovnitř a na Azraela okamžitě dolehla divná atmosfera. Už ji někde zažil, jen si nepamatoval, kde... Až, když došli do přední části, kde byl zašlý obraz, anděl poznal tu postavu. Zarazil se, ale pak si řekl, že lepší tenhle, než ten páprda nahoře.
Nikdy by si ovšem byl býval nepomyslel, že zrovna on býval bohem...
 


Komentáře

1 Zdenina Zdenina | Web | 8. září 2010 v 11:21 | Reagovat

Moc krásný a napínavý příběh. Zhltla jsme ty čtyři části na ráz a už se těším na pokračování.

2 AnnElfwind AnnElfwind | Web | 8. září 2010 v 13:48 | Reagovat

[1]: Moc děkuju. :) Pokusím se další díl dodat co nejdřív. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.