Krkavčí skála - Šestá část

17. září 2010 v 16:12 | AnnElfwind |  krkavci skala
Jistě jste si všimli, že mám novou literární dílnu, která se jmenuje Doupě zvrhlíka. To je důvod, proč zde povídky přibývají pomalejším tempem, než je zdrávo. Proto prosím všechny, buďte té lásky a dobroty a choďte tam, tady to bude totiž vždy s několikadenním zpožděním. Na doupěti již několik dní vysí šestý díl Krkavčí skály, sem ho dávám teprve teď.

1

Alex se probudil. Bylo mu už celkem dobře, tak se rozhodl, že dnes půjde na vyučování. Chtěl vylézt z postele, ale bránil mu v tom pár rukou, které ho držely kolem pasu. Pootočil tedy hlavu a pohled mu padl na spícího démona Sirina. Chlapec se usmál, když viděl, jak se démon ze spánku usmívá. Pak mu ale pohled padl na hodiny. Bylo půl osmé, nejvyšší čás, aby vstal, pokud chce stihnotu vyučování.
Alex se zkusil ze Sirinova sevření vymanit, ale nešlo to. Rozhodl se tedy pro trochu drastičtější metodu a milého démona bolestivě štípl do ucha. Jediného místa, dostatečně citlivého, kam se mu díky démonově sevření povedlo dosáhnout.
Nejdřív se nic nedělo, ale pak se Alex ocitl v pozici, kdy démon klečel na dím a nebezpečně se mračil, ruce mu tisknul za hlavou.
"Tak ty tak, ty škvrně?" optal se tichým hlasem.
"Můžu za to, žes byl tuhej jak dřevo?" odpověděl drze Alex.
Sirin se na chvilku zamyslel. "Ano, můžeš," odpověděl pak klidným hlasem, ale z chlapce slezl.
Ten okamžitě začal hledat oblečení. I s ním zapadl do koupelny, která byla naproti jeho pokoji. Za asi deset minut se vrátil a naházel do tašky potřebné věci na vyučování. Za sedm minut vystřelil z pokoje a utíkal do třídy. Stihl to jen tak tak.

Sirin to celé sledoval s pobaveným úsměvem. Vypadá to, že je mu líp, pomyslel si. To je dobře. Sebral z nočního stolku Alexův hřeben a trochu si prohrábl vlasy, které po noci strávené v chlapcově posteli vypadaly jako vrabčí hnízdo.
Pak vyšel z pokoje a dveře za sebou zamkl a zajistil kouzlem. V tuhle chvíli je dokázal otevřít jen on sám, nebo Alex. Zamížil ke schodům a sešel do přízemí. Odbočil do chodby, která vedla k levému křídlu a také ke kanceláři ředitele.
Démon chvilku uvažoval, jestli by měl zaklepat, ale pak to zvarhl a jednoduše do kanclu vešel.

Cross zvedl oči od jakýsi administrativní práce, kterou zrovna dělal a pohlédl na démona, který evidentně neumí klepat.
"Čekal jsem, kdy se tu ukážeš..." nadhodil a pokynul Sirinovi, aby se posadil. Sám se ovšem postavil a přešel k jedné skříni. Otevřel ji a sáhl úplně dozadu. Následně vytáhl podlouhlé cosi, co bylo zabalené do černého sametu. Přešel s tím za Sirina, který se nebtěžoval otáčet a dal mu tu věc.
"Co to je?" zeptal se démon podezřívavě.
"Otevři to a pochopíš," doporučil mu Cross.
Sirin tedy rozbalil černý samet. Po chvíli v rukou držel meč v pochvě. Pochva, stejně jako hruška meče, byla obsidiánově černá. Byly na ní ovšem stříbrné rytiny. Démon je poznával. Byl to starý démonický jazyk. A navíc, ušklíbl se poté, co meč z pochvy vytáhl, je to přece jeho meč. Meč se stříbrnou čepelí.
Zasunul jej zpět do pochvy y pohlédl na Crosse, který se mezitím usadil zpět do svého křesla.
"Kdes to vzal?" zeptal se neomaleně.
"Předávalo se to v naší rodině od doby, kdy tě zavřeli do té klece v katakombách pod levým křídlem." Cross se na něj podíval. "I blbýmu by došlo, že je tvůj," pokračoval ve svém proslovu.
"A co bude teď?" zeptal se Sirin.
"Teď pro tebe potřebujeme nějákou kamufláž," začal Cross. "Rozumíš koním?" zeptal se.
"Jo, proč?"
"Protože jsem chtěl výuku jízdy na koni rozšířit do celého týdne, jenže ten, co to učí, nemůže. A tobě by to umožnilo se tu nerušeně pohybovat. Ovšem, něco by se muselo udělat s tím oděvem," prohlásil Cross a pohlédl na Sirinův černý středověký úbor. "Pujčím ti nějáké své oblečení," rozhodl se ředitel nakonec. "Pojď se mnou," pokynul mu.
Oba dva se zvedli a vyšli z ředitelny. Cross zavedl Sirina do svých komnat, které byly hned naproti jeho kanceláři. Ředitel se začal přehrabovat v prádelníku, až našel černé přiléhavé tričko s krátkým rukávem. Hodil ho démonovi a přesunul se ke skříni. Odtamtud vylovil černé rifle a šedočernou mikinu s kapucí.
"Máme zhruba stejnou postavu, takže by ti to mělo být," oznámil Cross. "Hoď to na sebe, počkám venku, pak půjdeme na oběd." S těmito slovy Cross vyšel na chodbu a opřel se o stěnu.
V ruinách nejhořejšího patra levého křídla se krčila postava v šedém potrhaném pláštíku s kapucou. Nebylo jí vidět do obličeje. Po chvilce se postavička zvedla a zamířila do centrální části hradu. Bylo načase podat zprávu svému pánovi. Povědět mu o tom, že se mu nepovedlo Sirina zabít, dokud byl ještě zesláblý, že ho tam překvapil ten kluk a díky němu ho ten démonický zmetek překvapil.
Neznámý si promnul tvář, do které dostal Sirinovou pěstí. A že umí praštit pořádně, pomyslel si, když scházel po schodech dolů do jídelny a měnil svůj vzhled.
Cross a Sirin kráčeli chodbou k jídelně. Ovšem, než z té chodby vyšli, Ředitel démona zastavil. Ten se na něj nechápavě podíval.
"Budu muset odchytit toho chlapce a budeme mu muset někde v ústraní vysvětlit situaci. Asi by nebylo moc dobré, kdybychom tam nakráčeli a on tě uviděl sedět u učitelského stolu..." odpověděl Cross na Sirinův pohled.
"Dobře," souhlasil ten.
Cedrik Cross tedy vyšel z chodby, ovšem ještě předtím podal démonovi gumičku se slovy, aby si svázal vlasy do culíku.
Cross se postavil ke dveřím do jídelny a čekal, až se studenti začnou trousit. Zhruba za dvě minuty zazvonilo na konec dopoledního vyučování a během další minuty se do haly a následně do jídelny nahrnuli první studenti.
Alex se přišoural mezi posledníma k jídelně. Měl špatnou náladu, protože udělal chybu v písemce z matematiky, která mu vždycky šla. Ovšem než do zmíněné jídelny vešel, někdo mu položil ruku na rameno. Chlapec sebou trhl, až nadskočil.
"Můžeš jít na chvíli se mnou?" ozval se za ním hlas ředitele Crosse.
"A... ano, pane řediteli," vykoktal chlapec, který byl ještě v šoku z toho, jak ho ředitel překvapil.
A tak si Cross milého chlapce odvedl do chodby, kde čekal Sirin.
Z jídelny to celé pozoroval Nick. Na hodině se z Alexe snažil dostat, co s ním bylo, jenže jediný, co mu chlapec zarputile odpovídal, bylo, že měl horečku. Nic víc z něj Nick nedostal, i když si byl jistý, že mu hoch něco tají. Ovšem nemohl prijít na to, co to je.
Pravdou ovšem bylo, že mu docela vrtalo hlavou, od kdy se Alex tak bratříčkuje s říďou. Rozhodl se, že se ho zeptá, až přijde. A než se tak stane, bude se věnovat svému guláši.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.