Krkavčí skála - Pátá část

5. září 2010 v 13:25 | AnnElfwind |  krkavci skala

Sirin ze své cely všechno viděl. Věděl, že v chodbě stojí postava zahalená v šedočerné kápi, ale neodvažoval se ani hlesnout. Bál se, že tím by chlapcův osud zpečetil nadobro. Raději tedy mlčel a čekal na vhodnou příležitost.
Ta nastala, když Alex mrštil k cele klíčem. Ten dopadl kousek od cely. Byl ale na dosah ruky. Sirin se opatrně přiblížil k mřížím a dával pozor, aby na sebe neupozornil osobu, která se dál zabývala Alexem. Nebyl si jistý, co neznámý s chlapcem provádí, ale rozhodně se mu to nezamlouvalo.
U mříže se přikrčil a natáhl ruku ven. Sevřel ji kolem klíče v pěst a pohlédl k neznámému. Nezdálo se, že by si něčeho všiml. Sirin tedy pomaloučku stahoval ruku zpět. Oddechl si až tehdy, když byla ruka i s klíčem uvnitř. Neznámý ale musel jeho výdech slyšet. Naštěstí ale jen zabručel a dál mu nevěnoval pozornost. Zatím mu ještě nestihlo dojít, kam ten kluk mizerná s tím klíčem mignul.
Sirin potichoučku, jako kočka, přešel k zámku. Teď, nebo nikdy... řekl si a rychlostí blesku vrazil klíč do zámku a otočil s ním. Bez sebemenšího zaváhání rozrazil dveře a vší silou, kterou v sobě dokázal po těch letech uvěznění najít, udeřil do toho bastarda, který ubližoval tomu maličkému, co mu nabídl pomoc.
Cizinci spadla z hlavy kápě a pod ní se objevil obličej. Čí? Kdo ví. Byl ale stažený nepěkným šklebem. Než po něm stačil Sirin znovu skočit a vymlátit z něj jisté odpovědi, neznámý utekl pryč.

Sirin zachytil bezvládné chlapcovo tělo těsně před tím, než dopadlo na zem. Potom se s chlapcem sedl ke stěně a čekal, až se probudí. Nevěděl, kde má chlapec pokoj. Ani jeden z nich totiž nepočítal s tím, že se situace vyvyne takhle.
Kdyby věděl, kde chlapec na hradě přebývá, nebyl by problém. Hrad znal jako své boty, takže by nebyl problém se tam dostat. Nicméně takhle? Musel čekat. A vedle stále byla ta spropadená cela, kde strávil značnou část svého života.
Přitáhl si chlapce do náruče a oba je zabalil do svého pláště. Chvilku na to se Alexovi zachvěla víčka. Sirin ho jemně pohladil po tváři.
"Slyšíš mě, maličký?" zašeptal.
Chlapec jen něco zabručel.
"Kde máš pokoj?" optal se démon.
"Co se stalo?" zašeptal místo toho chlapec svoji otázku.
"Potom," slíbil Sirin, "nejdřív mi řekni, kde máš pokoj."
Sirin byl neoblomný a Alex mu to nakonec pověděl. Potom vzal démon chlapce do náruče a prošel chodbou ke schodům do přízemí levého křídla. Začal po schodech stoupat, ale jak nedával pozor, co se děje kolem něho, tak nahoře do někoho vrazil.
A ten někdo nebyl nikdo jiný, než ředitel Cross.
Když se Cedrik Cross sezbíral ze země, kam se po nárazu do Sirina poroučel, zadíval se na démona a pozvedl jedno obočí.
"Co koukáš?" optal se Sirin, stále s chlapcem v náručí.
"Nic, jen se tu potloukají nezvaní hosté."
"Nepovídej," ušklíbl se démon, "myslíš toho zakuklence v šedočerné potrhané kápi, co před chvílí strašil dole a málem toho chlapce sprovodil ze světa?"
"Tys ho viděl?" zamrkal Cross.
"Jo," odpověděl Sirin, "a dostal jsem se ze svého vězení právě tak včas, abych mu jednu vrazil. Jenže pak se dal na ústup."
"Nebyl si pravděpodobně jistý, kolik máš ze své původní síly." odtušil Cross. "Každopádně, odnes toho chlapce do jeho pokoje a pokud možno, zůstaň s ním. A snaž se na sebe neupozornit. Za Richmondových dob chytili nesprávného. A toho správného musíme chytit my teď. Víš, kde má Alex pokoj?"
"Vím."
"Tak běž a zatím mu neříkej, že všechno vím." popohnal ho Cross.
Sirin tedy vykročil.
"A nesnaž se projít přes horní patro, kde jsou učitelé, slyšeli by tě." zavolal za ním ještě Cross a pak se vydal do katakomb, aby se pokusil najít nějáké stopy po tom netvorovi, kterého mu Sirin popsal.

Sirin s chlapcem došel až do jeho pokoje. Položil ho na postel a sám si sedl tak, aby viděl jak na okno, tak na dveře, které pro jistotu zamknul. Nehodlal ponechat nic náhodě.
Mezitím Cross sešel dolů až k Sirinově cele. Mříž byla dokořán a klíč stále v zámku. Usmál se. Zavřel a znovu zamkl nyní už prázdnou celu. Klíč pověsil zpět na skobu a pak zamumlal pár slov.
V koutu cely se objevila iluze postavy skrčené pod kápí. Cross se usmál. Zajistil jim trochu času, než všichni zjistí, že Sirin je na svobodě. Potřebovali nejprve zjistit, proti čemu stojí. I když, pomyslel si, pokud je to opravdu to, co myslím, že to je, tak budeme rádi, když vůbec přežijeme...
Cross se otočil a zamířil zpět do své kanceláře. Potřeboval ještě dodělat jakousi úřední činnost.

Následujícího rána se Alex probudil ve své posteli, i když si nepamatoval, jak se tam dostal. Pokusil se zvednout, ale ruce ho neunesly a tak se jen sesul zpět do peřin.
Sirin ten pohyb zaregistroval a přisedl si na okraj chlapcovy postele. Přelýtnul ho pohledem a pak mu položil ruku na čelo. Bylo horké. Jen se zamračil a ještě víc ho zabalil do peřiny.
Alex se lehce pousmál. "Jsem rád, že jsi volný," zašeptal.
"Spi," doporučil mu Sirin, "máš horečku."
A Alex opravdu upadl do spánku. Sirin chvilku uvažoval, co dál, ale nakonec zvítězila touha být chlapci co nejblíž. Lehl si tedy na kraj jeho postele a přitáhl si ho do náruče.
Chlapec jen něco spokojeně zabručel a přitiskl se k němu ještě víc.

Nick uvažoval, co je s Alexem, že nebyl na vyučování. On sám se právě chystal jít na oběd. Bylo poledne a dopolední vyučování měli za sebou. Možná bych za ním měl zajít... uvažoval. Nakonec to ale zavrhl a vešel do jídelny.
Mezitím Ridley stále hledal ten zatracený klíč. Už prošel celé pravé křídlo a dokonce i centrální část hradu. Zbývalo levé. Prošel přízemím, odhodlaný začít přímo u zdroje. Po schodech sešel do katakomb a pokračoval chodbou k démonově cele.
Celou cestu se rozhlížel, zdali nenajde někde ten inkriminovaný klíč. Bez úspěchu. Až potom mu padl pohled na skobu, na které se skvěl...
"Klíč!" zařval Ridley. "A pak že se ztrati...."
Otočil se na patě a uháněl do kanceláře ředitele školy. Tak tohle mu pěkně omlátím o hlavu, myslel si. Schody z katakomb přímo vyběhl a přízemím levého křídla proběhl, až se za ním prášilo.
Ředitel Cedrik Cross seděl ve své židli ve své kanceláři a četl si noviny. Zrovna neměl nic na práci. Najednou ale práskly dveře a před jeho stolem stanul uřícený Ridley s divokým výrazem ve tváři.
"Stalo se něco?" zeptal se klidně. Tušil totiž, proč tu Ridley je.
"Já vám dám takový ztracený klíč!" zařval školník.
"Myslíte stříbrný klíč od cely démona, který se mi včera podařilo najít?" zeptal se znovu velice klidně Cross. V skrytu duše se ale velice dobře bavil.
"Ano, ten!" ucedil Ridley.
"A neměl byste tedy být rád?" nadhodil Cross. "Myslím, že jsem vám ušetřil práci. Pokud by vám to nevadilo, mám ještě nějákou práci." S tím ukázal na dveře na znamení, že audience je u konce a komorník může odejít.
Ridley stiskl rty a s vystrčenou bradou odkráčel. Práce, to určitě, pomyslel si Ridley, takhle noviny, to spíš... Na znamení nesouhlasu za sebou okázale práskl dveřmi.
"A nepráskejte dveřmi," zavolal za ním Cross a rozesmál se naplno. Potom opět vytáhl noviny a pustil se do luštění křížovky, která tam byla. Byl rád, že se mohl zasmát. Se Sirinovým uvolněním totiž nebyl nikdo v bezpečí. Zvláště ti, co byli na jeho straně. Se sirinovým uvolněním a, jak si právě uvědomil, s Alexovým příchodem do školy, začalo něco nadpřirozeného a temného. A nikdo neví, jak to skončí...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.