Line se záře v širou dál,
plamínek svíčky zablikal.
V komnatě ve vysoké věži temné
dříve růžová líce bledne.
Červená louže rozlévá se v dál,
nad mrtvou dívkou sklání se temný král
a černou růži jí do bledé ruky dal.
Ve stínu smrt a vrah se tiše smál.
Odešel král a plamen svíčky dohoří.
Okolo věže kloní se vysoké pohoří.
Ze stínu věže do měsíčního obětí
vykročil vrah a král je jeho obětí.
Leč osud tomu jinak chtěl
když vrah se ve smrtelné křeči chvěl.
Meč přímo srdcem prohnán mu byl.
Ke květu květ, jen jeden život zbyl.
Červená na zem kape krev.
Padl I král, slyšet je slavičí zpěv.
Nikdo neznáme osud svůj.
Všechno jde spát a jen měsíc je svědek tvůj...
Měsíc nemluví ani v úplňku ...