Orb Světla - Kapitola 2 - Dva do páru

25. prosince 2009 v 23:17 | Ann |  Orb Světla

Leon se vyplazil z jeskyně a klesnul do prachu cesty. Byl úplně vyčerpaný, že se skoro nemohl už ani pohnout. Nevěděl, jak dlouho v jeskyni byl, věděl jen to, že to bylo opravdu hodně dlouho. Nakonec vyčerpáním usnul na místě, kde byl.
A bývalo by to s ním bylo dobře nedopadlo, kdyby kolem nejeli dva kupci. V této době se sice obchodu moc dobře nevedlo, ale i přes všechny okolnosti to nebylo tak hrozné, jak by si člověk mohl myslet.
Jak již bylo řečeno, kupci byli dva. Jeden mladší, jeden byl starší. Byli to otec se synem. I když, pravdou je, že otci mohlo být nejméně šedesát let a synovi pětatřicet. Ale byli dobré povahy a proto, když uviděli na zemi u jeskyně ležet dítě, neváhali a zastavili vůz tažený dvěma mezky.
Mladší z obou mužů seskočil z kozlíku, přešel k dítěti a poklekl u něj. Převrátil ho na záda když zjistil, že je jenom vyčerpaný, že není v ohrožení života, prostě ho vzal do náručí a složil ho vzadu na vůz. Přehodil přes něj jednu z mnoha dek, které na voze byly a vrátil se na kozlík.
Starší potom mlaskl na mezky a ti vykročili po cestě dál do nejbližší vesnice, kam kupci měli namířeno na trh.
Shodou okolností měl do té stejné vesnice namířeno i jistý dezertér...

>>>*♥♥♥*<<<

Kain šel cestou necestou, kam ho nohy nesly a zároveň se snažil držet směr, kterým předpokládal, šel chlapec. Nicméně, byl dezertér a tak se musel vyhýbat místům, kte předpokládal někoho z Miquonovy armády.
Jelikož byl ale její ex-velitel, nebylo to tak těžké, jak předpokládal.
Již to bylo pět dní, co opustil svého koně a zběhnul z armády. Teď kráčel po cestičce, která se vinula podél hustého lesa. A jelikož se slunko již pomalu sklánělo k západu, rozhodl se, že se utáboří na noc. Rozhlédl se, kde by bylo nejlepší msíto a upoutal ho kruh z keřů, které rostly v místě, kde se cesta stáčela směrem od lesa.
"To by mohlo být přesně to pravé." řekl si Kain a rychlým krokem s rukou na jílci meče přešel ke keřům.
Jak se přibližoval, zrychloval a když byl skoro u keřů, odrazil se a skočil přímo doprostřed. Nikdo tam nebyl, což ho potěšilo. Alespoň se nemusel s nikým bít o místo na spaní. Kain, jakožto bývalý Miquonův první muž, byl zběhlý v kouzlech a proto, než ulehl, obtěžoval se postavit kolem sebe nějákou tu kouzelnou ochranu. Přeci jen, nikdy nevíte, co se kolem vás děje, když spíte.
Potom se uložil a zabalil do pláště. Netrvalo to ani pár minut a Kain spal, jako když ho do vody hodí.

Probudil se až do jako obvykle šedého rána. A takový bude celý den, jako obvykle... říkal si. Ale již byl na to zvyklý. A to i přes to, že si na slunce pamatoval. A na jeho odlesky ve stříbrných vlasech...
"Tak dost, konec lelkování," řekl si nahlas, "pokračujeme v hledání."
S těmito slovy a mávnutím ruky zrušil bariéru, kterou včera večer vyčaroval a vykročil dál po cestě.
Jak šel, začal se vzdalovat od lesa. A čím dál byl, tím víc cesta stoupala do kopce. Ale všechno, co stoupá do kopce, musí někdy klesat a tak Kain došel až na vrchol. A když na něm stanul, zpatřil vesničku, jednu z toho mála, která nebyla zničená, nebo se již vzpamatovala. K vesničce vedly dvě cesty. Ta, kterou přišel on a ještě jedna.
Kainovy oči se upřely na tu druhou. Jel na ní povoz tažený dvěma mezky. Na kozlíku seděl stařík a dospělý muž. Vypadalo to, že jsou kupci. Nicméně, to, co upoutalo Kainovu pozornost, byl stříbrný odlesk vzadu ve voze.
Nejprve ho napadlo, že to byl odlesk nějákého stříbrného nádobí, ale pak si uvědomil, že stříbro by se blískalo víc. Podíval se tedy znovu. Tentokrát zaostřil pohled způsobem, který mu umožnil přiblížit si objekt jako kdyby se díval dalekohledemm.
A tentokrát to zpatřil. Stříbrné vlasy.
"Je to možné?" zašeptal... "Je možné, že bych ho našel tak brzy...?"
A bylo rozhodnuto. Kainovy nohy se začaly pohybovat prakticky bez toho, aby jim to přikázal. Kráčel směrem k vesnici, ale myšlenkami a zrakem byl stále u stříbrných vlasů.

>>>*♥♥♥*<<<

První tři dny cesty Leon prospal. Pak se ale probudil a zjistil, že je na voze se dvěma cizími muži.
"Kde to jsem?" zeptal se potichu, že ho skoro nebylo slyšet.
"Á, takže jsi se konečně probudil." ozvalo se z kozlíku a mladší z obou mužů se na něj otočil. "Našli jsme tě ležet u ústí do jeskyně. Bylo to území, kde často loví šelmy a příšery. Kdybychom tě tam nechali, pravděpodobně by tě něco zabilo."
"Aha..." hlesl Leon a pomalu se posadil. Ale jelikož byl zesláblý, zamotala se mu hlava a tak padl znovu do přikrývek.
Mladší z obou mužů, který se jmenoval Karel, přelezl z kozlíku dozadu do vozu a začal se prohrabovat věcma, dokud nenašel, co hledal. Čutoru s vodou a chlebovou placku. Potom pomohl chlapci do sedu a přinutil ho, aby něco snědl.

Další dva dny se Leon zotavoval z naprostého vyčerpání a třetí den poté, co se probral, se vůz dokodrcal na dohled od vesničky. Leon seděl opřený o bok vozu a koukal do krajiny. Síla se mu již z větší části navrátila, i když ještě ne úplně. Ze zamyšlení ho vytrhl hlas staršího z obou mužů, Borise.
"Kam máš vlastně namířeno?" optal se, "Ještě jsi nám neřekl cíl své cesty."
"Já... sám nevím." odpověděl Leon. "Asi..." ale nedořekl. Upoutala ho totiž postava na kopci, který se vypínal nalevo od vesnice. Tu postavu poznal. I když předtím vždycky seděla na koni.
"Co se děje?" zeptal se Boris, když viděl chlapcův skelný pohled upírající se do dálky.
"Nic..." zamumlal Leon a potřásl hlavou. Na místo, kde viděl velitele Armády smrti se pro jistotu již nepodíval.

>>>*♥♥♥*<<<

Kain stanul před vchodem do vesnice a zamyslel se. Doteď nepřemýšlel nad tím, jak chlapce vlastně konfrontovat. A teď se zdálo, že je na vymýšlení nějákých plánů již téměř pozdě. Bál se, aby se s chlapcem neminul.
Nakonec ale jen potřásl hlavou a doufaje, že se to něják vyvrbí, vstoupil do vesnice. Zamířil na náměstíčko, protože se nejprve chtěl porozhlédnout po vesnici. A dobře udělal, protože právě tam měli namířeno i kupci s Leonem.

>>>*♥♥♥*<<<

Vůz tažený mezkem zastavil na náměstí. Leon se rozloučil s kupci a seskočil z vozu. Kupci sice byli zvědaví, kam se chlapec tak sám vydává, ale rozhodli se raději věnovat obchodu. Kdyby jim to říci chtěl, tak by to udělal.
Kupci odjeli dál na místo, kde chtěli prodávat a Leon na náměstí osaměl. Sice na náměstí byli i další lidé, ale nikdo si nevšímal osamělého chlapce, který se bezradně rozhlížel, kudy dál.
>>>*♥♥♥*<<<

Ještě, než si to Kain uvědomil, uslyšel dunění kopyt. Bylo to jako menší zemětřesení. Nicméně, bylo to vzdálené a netrénovaný člověk by si toho ani nevšiml. Nicméně, Kain byl původní vůdce Armády smrti a tohle se až podezřele podobalo zvuku, který vydávala, když se hnala vydrancovat nějákou vesnici.
Nejdřív nechápal, ale pak mu došlo, že si armáda patrně uvědomila, že ji zradil. Ovšem nečekal, že se za ním vydají tak brzy.
Tak to je průšvih. Pomyslel si. Pak mu ale došla další hrozivá pravda. Ve vesničce byl také chlapec se stříbrnými vlasy.
Kain se zrychlil a vydal se na náměstí.
Byl ještě hodně daleko od náměstí, ale ještě víc se zrychlit neodvážil. Už tak se na něj obyvatelé vesničky dívali dost podivně. Nejhorší ovšem bylo, že dosut kopyt Armády smrti byl stále hlasitější. A pak se ozval zvuk zbraní a křik lidí, kteří platili životem, ani nevěděli za co.
Tentokrát již bylo Kainovi jedno, jak se na něj lidé budou dívat. Zrychlil do trysku, aby se co nejdříve dostal na náměstí, ovšem nepřestával se cestou rozhlížet po stříbrných vlasech.
Doběhl na náměstí a zhrozil se. Všude bylo plno krve a mrtvých a zraněných lidí. Rozhlédl se a to, co spatřil, ho vyděsilo málem k smrti. U fontány vprostřed náměstí se krčil stříbrovlasý chlapec a vyděšeně se koukal na chlapa, který nad ním pozvedal meč.
Kainovy ruce zareagovaly dřív, než jeho hlava. Vzal do ruky luk, druhá zajela do toulce a vytáhla šíp. Natáhl tětivu, díky dlouholeté praxi ani nepotřeboval dlouho mířit a vypálil. Šíp zasáhl přesně a voják se skácel vedle chlapce.
Kain tasil meč a sejmul párek vojáků, co se na něj hnali. Potom se začal probíjet k fontáně. Tam sejmul ještě jednoho vojáka, který se hnal na chlapce. Potom si pověsil luk zpět na záda a aniž by se někoho na něco ptal, aniž by čekal, vzal chlapce a přehodil si ho přes rameno.
Spolu s ním se pak vydal pryč.

>>>*♥♥♥*<<<

Leon viděl, jak vojáka, který se na něj hnal, zasáhl šíp. Potom již neviděl nic. Zavřel totiž strachy oči. Pak jen cítil, jak si ho někdo přehodil přes rameno. Následně již nejen, že neviděl, ale ani nic necítil, protože ztratil vědomí.
 


Komentáře

1 PETRS PETRS | E-mail | Web | 27. prosince 2009 v 15:21 | Reagovat

Pokračuje to stále zajímavěji. Nejvíc mě pobavila věta : a Kain spal, jako když ho do vody hodí.:-) Fakt skvělé, pokračuj!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.