Comming from the darkness - Kapitola 3

29. července 2009 v 9:04 | Eleanor |  comming of the darkness
Arnold, unavený vším, co se mu za posledních pár hodin událo, byl rád, když konečně z dálky uviděl svůj domov. Čím blíž však byl, tím mrazivější pocit se ho zmocňoval. Nedokázal si ten nenadálý strach vysvětlit. Mráz mu běhal po zádech, žaludek se mu sevřel a hlavou mu stále dokola běžela myšlenka na útěk.
Zastavil se pár metrů před domem. Setřel si pot z čela a rozhlédl se. Kolem něho chodili lidé. Míjeli ho a nevšímali si ho. Opět pohlédl na dům, v němž bydlel. Okna byla zavřená, nebyl v nich žádný pohyb, dokonce se ještě v jeho pokoji svítilo. Pohledem přelétl i dveře. Byly zavřené, jak je nechal, ale něco na nich bylo přeci jinak.
Strach přemohla zvědavost, Arnold vyrazil rychlou chůzí ke dveřím. Přejel prsty po malé dýce zaražené do dřevěných dveří, jejíž čepel držela papír. Nebyla obyčejná, její čepel se třpytila všemi barvami, byla jako ze skla. Na čepeli se snoubily jemné detailní rytiny s jemným nápisem: "Ferro ignique."
"Ohněm a mečem," zašeptal Arnold překlad nápisu na dýce. Opatrně, ale pevně ji uchopil a uvolnil vzkaz. Otevřel přeložený list, stálo tam krasopisně napsáno:
Lane of Hounteds 17
Arnold rychle sáhl do kapsy a vytáhl papírek, který dostal od mladíka, co ho zachránil. Adresy byly stejně. Rozhlédl se, jestli ho někdo nesleduje, ale všichni si žili své životy a nejevili o něj sebemenší zájem. Otevřel tedy dveře a vstoupil do domu. Potřeboval si odpočinout. Prohlédl dům, ale nenašel nic neobvyklého. Zhasl tedy ve svém pokoji, zatáhl závěsy, ulehl do postele a usnul neklidným spánkem.

"Slečno Eleonor, máte návštěvu. Pan Richard vás očekává," oznámila služebná Eleonoře a tím jí vytrhla z myšlenek na Arnolda. Poděkovala služebné a odebrala se do haly, kde na ni čekal Richard.
"Krásné odpoledne, Eleonor. Přišel jsem se zeptat, jak se vám po včerejší hrůzné noci daří." Řekl Richard a lehce se na znamení pozdravu poklonil.
"Děkuji, Richarde, cítím se lépe, ale stále tomu nemohu uvěřit," odvětila Eleonor a oči se jí zalili slzami. "Myslím, že jsem udělala chybu, když jsem Arnolda tak rychle zavrhla."
"Co to říkáte, vždyť je to vlkodlak," zněla lehce podrážděná odpověď. Následně muž Eleonor něžně objal a zašeptal: "Já vás před tou zrůdou ochráním, nemusíte se bát ani litovat svých činů ze strachu z pomsty."
"Richarde, vítejte!" Sestoupil do haly Eleonořin otec, Alfred Boon a podal hostovi ruku.
Richard se napřímil a přijal nabízenou ruku: "Je mi ctí, že vás opět potkávám."
"Venku je dnes nádherně a má dcera je po uplynulých událostech ztrápená a unavená. Nechtěl byste ji vzít na procházku do zahrady? Snad jí barvy květin a vaše milá přítomnost opět vrátí úsměv na rty," navrhl Alfred.
Richard přitakal: " Velice rád, obávám se jen, že květiny uvadnou závistí, před krásou vaší dcery."
Pan Boon vyprovodil mladý pár a z okna pracovny hleděl na svou dceru s mladíkem, který se mu líbil více než tajemný Alfred.
Dívka naslouchala Richardovi, který jí vyprávěl o novinkách v okolí, nic ale neříkala, myšlenkami byla stále u muže, kterého milovala. U Arnolda.

Arnold se vzbudil druhého dne časně ráno. Vstal z postele, umyl si obličej a snažil se zapomenout na noční můru, co se mu zdála. Když však narazil na dýku se vzkazem položenou na stole, s hrůzou si uvědomil, že to nebyl jen sen, ale skutečnost. Opět se podíval na adresu, ale netušil, kde tato ulice je. Rozhodl se tedy jít pro radu k starému rodinnému příteli, Rollandu Toolovi.
Rolland Tool byl starý muž, který celý život prožil jako mnich šířící svou víru do nejodlehlejších měst a vísek. Když mu jeho věk zabránil, vydávat se na dlouhé a nebezpečné cesty, ujal se po smrti svého přítele starého knihkupectví. Lidé za ním chodili nejen pro dobrou knihu, ale i pro rady a pomoc. Arnold otevřel dveře a vstoupil do místnosti plné dřevěných regálů s knihami. Sotva ho starý mnich uviděl, už ho vítal s širokým úsměvem.
"Jsem tak rád, že opět vidím starého přítele. Co tě k nám přivádí, drahý Arnolde?" Usmíval se mnich a jeho malá černá očka jiskřila radostí.
Arnold se lehce usmál a rozhlédl se: "Mohli bychom si promluvit někde v soukromí, prosím?"
Mnich přikývl a odvedl starého přítele po starých schodech do svého pokoje. Usadili se k malému stolu a Arnold začal vyprávět vše, co se mu přihodilo. Když skončil, Rolland se na něj zamyšleně podíval a vážným hlasem promluvil: "Říkáš tedy, že se prozradilo, že jsi vlkodlak. To není dobré, však ještě víc mě znepokojuje ta žena. Její popis mi až příliš připomíná šlechtičnu, o které jsem slyšel z vyprávění jednoho poutníka. Prý kdysi upsala svou duši ďáblu, aby se vyhnula nechtěnému sňatku. Stala se z ní upírka, však muž, kterého si měla vzít, byl upír. Ona podle legendy bloudí světem a hledá svou lásku, kterou za života nedostala a on ji provází jako stín a trpělivě čeká, kdy se stane jeho družkou."

"To ne! Ona chce Richarda a ten je s Eleonor! Co když jí ta žena něco udělá?! Proč jen jsem se k ní nepřidal!" Zaskuhral Arnold a složil hlavu do dlaní.
Mnich mu přejel rukou po zádech: " Nezoufej, Eleonor je dcera významného muže. Ta žena je upír, ne blázen. Neriskovala by své prozrazení. Ne nyní, když upíři a vlkodlaci jsou na pokraji vyhynutí. Nevím, co chystá, ale snad by ti mohl pomoci mladý Alexander. Je to syn, lovce upírů, ale myslím, že není čeho se bát. Jeho otec vždy sympatizoval s vlkodlaky. Říká se, že i Alexanderova matka byla vlkodlak, než ji zabil jeden z upírů. Ukaž mi tu adresu, kam tě lákají. Hm… Lane of Hounteds 17… Znám to tam, tam opravdu bydlí Alexanderův otec… Ukaž mi ještě tu dýku," natáhl stařec ruku k Arnoldovi, který beze slova vytáhl dýku z pláště.
"Cítím z ní velkou moc… Ohněm a mečem… To je heslo… Ne, to není možné… Běž Arnolde, běž synu. Navštiv Alexandera, on a jeho otec ti jistě řeknou mnohem víc, než je v moci mé," ukončil mnich rozhovor a vrátil dýku.
"Vy tu dýku znáte, že ano? Prosím, povězte mi, co víte…" Přál si Arnold dozvědět se co nejvíce, marně. Mnich byl neoblomný a tak byl mladý muž za chvíli opět sám na ulici a šel vstříc neznámému, kterého čekalo na adrese z papírků.
 


Anketa

Líbí se ti mé povídky?

Ano, jsou moc pěkné 57.1% (12)
Většinou ano 4.8% (1)
Jak které 4.8% (1)
Moc ne 23.8% (5)
Jsou odporné 9.5% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.