Pokus o parodii Karkulky

8. května 2009 v 14:54 | Ann |  Poesie

Karkulka s košíčkem v ruce
lesem se prodírá.
Karkulka s košíčkem v ruce,
vlk na ni dotítírá.

Vlku ty, nech mě žítl
Nesu si dobroty,
špiním si boty.
Nech mě už jít.

Vlk nedbaje slov karkulky,
ptá se, kam, že to jde.
Karkulka dobrácky odpoví:
"K babičce Majdě."

Vlk na nic nečeká,
k babičce uhání.
Cesta je daleká,
babičku dal si k snídani.

Na sebe její šaty vzal,
do postele ulehl.
Na hlavu noční čepeec si dal
však spánku podlehl.

Karkulka mezitím k domečku došla.
Dveře dokořán otevřené.
Pomalu do domečku vešla,
oči udivem vykulené.

V posteli babičky její
vlk vklidu pospává.
Tohle se často nestává.
Dnes vlci babičky nejí.

Karkulka velké nůžky vzala
vlkovi břicho rozšmikla.
Babičku vytáhla
a břicho s kamením zašila.

Schovány v koutě sledují
jak vlk jde ke studni pít.
Však tíha kamení ho stahuje
nebude dlouho žít.

Do studny spadl,
voda vystříkla.
Kámen ho na dno stáhl.
Voda zavířila.

Babička s Karkulkou
štěstím se smějí.
Vlk je už mimo hru
a ony to vědí.

Tak končí příběh o Karkulce,
která odvahu měla.
A také příběh o babičce,
která nepozorná byla.

Zazvonil zvonec
na věži kostelní
nastává řádka poslední
a už je opravdu konec.
 


Anketa

Líbí se ti tu?

Ano 75.6% (34)
Ne 24.4% (11)

Komentáře

1 PETRS PETRS | E-mail | Web | 31. května 2009 v 12:55 | Reagovat

Pěkné, rád jsem si to přečetl:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.