Svatá dýka - Kapitola 6 - Cesta ven?

27. února 2009 v 19:02 | Ann |  Svatá dýka
Dříve, než si jich trolové stačili všimnout, zatlačila Adrien Jenn do temného kouta a přitiskla jí ruku na ústa. Když si byla jistá, že bude Jenn potichu, ruku sundala.
"Co to mělo znamenat?" durdila se Jenn šeptem, neodvažovala se mluvit nahlas, aby nepřilákala pozornost trolů.
"Preventivní opatření, abys byla zticha," vysvětlila Adrien, "nemohla jsem dovolit, abys promluvila nahlas, i když se to nezdá, nejsou zas až tak pitomí, jak vypadají."
"Dobrá, ale jak se jich zbavíme?" zeptala se Jenn.
"Stejně, jak jsem to předtím udělala já," řekla Adrien, "sleduj." S těmito slovy vytáhla z toulce šíp a napnula tětivu.
Pečlivě zamířila a vystřelila na nejbližšího trola. Ten, aniž by si kdokoli čehokoli všiml, se skácel k zemi a zůstal ležet. Střela ho zasáhla přesně do srdce. A stejně to pokračovalo s většinou trolů.
Až posledních, asi pět, bylo nutno pobít v boji na blízko. Ale to pro zkušenou bojovnici, jakou Adrien beze sporu byla, nebyl nejmenší problém. Trolové popadali mrtví k zemi a cesta se zdála býti volná.
Adrien a Jenn vykročily dále.
"V které části jsi to propadla?" zeptala se Jenn.
"Nevím přesně,kterou částí jsem propadla, ale když jsem se po tom pádu probrala, byla jsem úplně v zadu v rohu," odpověděla Adrien, "takže ta díra musí být někde tam, hádala bych..."
"Dobře." kývla Jenn.
Pak zamířily do části, kterou Adrien označila a Adrien cestou posbírala svoje šípy. Ale v označené části nic nenašly. Ve stropě žádná díra nebyla. Až po chvíli Adrien došlo, co to vlastně znamená.
"Mělo mi to dojít dříve, vždyť ta díra se pode mnou otevřela, je pravděpodobné, že se zase zavřela," vysvětlovala Adrien, "tak proto ji nemůžeme najít."
"Tak to mi teda řekni, jakse odsud teda chceš dostat," durdila se Jenn.
"Tak to opravdu nevím..." odvětila Adrien, "ale nějáká cesta tu snad bude."
"Doufám, že máš pravdu," povzdechla si Jenn a začala se rozhlížet.
Adrien se k ní přidala. Přešla ke stěně a přejížděla po ní rukou. Jaké bylo její překvapení, když její ruce nahmataly prohlubeň velice zvláštního neznámého a přitom povědomého tvaru.
"Pojď sem," zavolala Adrien na Jenn, "asi jsem něco oběvila." S těmito slovy Adrien vyčarovala slabé světlo a vytáhla z kapsy medailonek ve tvaru labuťe.
"Co máš?" zeptala se Jenn, když dorazila k Adrien.
"To bych taky ráda věděla..." řekla Adrien spíše sama pro sebe, než že by odpovídala na Jenninu otázku. Se semknutými rty, ale odhodláním v očích vložila medailonek na místo ve skále.
Chvíli se nic nedělo a toho Jenn využila.
"Co to má znamenat?" dorážela tak dlouho, dokud se jí Adrien nerozhodla odpovědět.
Než ale mohla cokoli říct, zem se otřásla a skála před oběma dívkami se odsunula stranou a odhalila temný tunel vedoucí bůhví, kam...
"No teda..." vydechla Jenn. "Kam myslíš, že to vede?"
"Nevím, ale určitě to půjdeme zjistit..." usmála se Adrien a vstoupila do chodby.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.