Svatá dýka - Kapitola 5 - Špatná odbočka

1. února 2009 v 13:11 | Ann |  Svatá dýka
"Asi jsme v té kryptě byly hodně dlouho, viď?" optala se Jenn, když se podívala na oblohu a zjistila, že slunce stojí již hodně vysoko.
"Ano, troufám si tvrdit, že ano," odpověděla Adrien, "ale to mě teď vůbec netrápí. Trápí mě to, že Elbait není vůbec v mém dosahu..."
"Co tím myslíš?" nechápala Jenn.
"Tím myslím, že jsme na nějákém jiném místě, protože to tu i jinak vypadá." řekla Adrien.
A teď už to došlo i Jenn. Pozorně se rozhlédla a i když to tam vypadalo hodně podobně, bylo jasné, že jsou na jiném místě.

Pak se ale začal obraz před jejich očima měnit.
"Neříkej, že je to to, co si myslím, že to je..." zaprosila Jenn.
"Zklamu tě, opravdu jsme pořád ještě v tej kryptě..." vzdychla si Adrien, "ale vůbec se mi to nelíbí."
Poté Adrien tasila meč a začala se kolem sebe rozhlížet zostřeným dračím zrakem.
"Ano, měla jsem pravdu," řekla Adrien, "jsme stále v kryptě."
Ve stejnou chvíli, kdy toto pronesla, se iluze rozplynula a dívky spatřily temné stěny žaláře. Jediné divné na tom bylo, že jejich zbraně stále byly jejich. Nikdo jim je nevzal.
Zatímco se Adrien a Jenn dohadovaly o tom, jak se nechaly napálit, trolí šéf přišel se svazkem klíčů k bráně od žaláře a začal hledat ten správnej klíček, aby moh otevřít.
"Slyšíš to?" zeptala se náhle Adrien.
"Ano, vypadá to, že budeme mít návštěvu."
"Spíš to vypadá na problémy." ušklíbla se Adrien.
"Tak to máš pravdu, slečinko," ozval se huhňavý hlas sklaního trola.
"Jako bych to neříkala..." vzdychla Adrien a vyvolala blesk.
Blesk trola zasáhl plnou silou, ale nic mu to neudělalo. Trol se jen rozchechtal jako blázen: "Abyste mě mohly zasáhnout kouzlem, musíte mě nejdříve zbavit toho medailonku, co mám zde." Trol si poklepal na krk, kde se mu houpal zlatý medailonek ve tvaru labutě.
"Tak to vypadá, že si to s ním budeme muset vyřídit tím složitějším způsobem." povzdechla si Adrien a pozvedla meč.
Zaútočila a i přes všechnu trolovu snahu se bránit, byl brzy poražen. Adrien se sehnula a strhla mu amulet z krku. Začala si ho prohlížet, jenže jí byl sebrán Jenn.
"Proč to má tvar zrovna labutě?" zeptala se přihlouple ta.
"Kdybys mi to nesebrala, tak už jsem to mohla vědět." odpověděla kousavě Adrien.
Jenn jí tedy amulet vrátila a Adrien ho začala zkoumat. Jediné, co však vyzkoumala, bylo to, že byl celý ze zlata a že byl naplněn nějákým pro ni neznámým kouzlem.
"Tak co?" nedalo to Jenn a musela se zeptat.
"Nic moc..." povzdechla si Adrien, "Moc se z toho vyčíst nedá..."
"Radši mi řekni, co se z toho vyčíst dá."
Adrien jí to teda řekla, ale také dodala, že by raději měly vypadnout z toho vězení. To Jenn nezbývalo, než souhlasit.

Dívky tedy nechaly dohadování se o podivném amuletu a Adrien si ho zastrčila do kapsy. Nato vyšly z cely a zabočily do první chodby, která se jim naskytla.
"Pamatuj si, že to hlavně musí stoupat nahoru." poučovala Adrien.
"Dyť já vím." odsekla Jenn.
Dál jejich cesta pokračovala mlčky. Několikrát zahly, až se dostaly do sálu, který se Adrien zdál povědomej.
"Tady to znám." zašeptala.
"Tak to jsi šťastný člověk, protože mně to tady neříká vůbec nic." houkla Jenn.
"Sem sem propadla, když jsme vstoupily do krypty." upřesnila to Adrien.
"Semhle?" nevěřila Jenn.
"Ano, a hemžilo se to tu troly."
"Jako teď?" neodpustla si Jenn.
Adrien se rozhlédla. "Ano, jako ted." pronesla pochmurným hlasem a sejmula z ramene luk.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.