Eliottovo tajemství 1 - První záhada

31. ledna 2009 v 12:39 | Ann |  Eliottovo tajemství
Kia se s rodiči právě přistěhovala do malé vesničky v kopcích. Dříve bydlela ve velkoměstě, tak neví, jestli se jí tu bude líbit, ale cesta zpět nevede a proto se s tím Kia musí něják vyrovnat.
Dům, který Kiini rodiče koupili, je velký a starý. Když do něj Kia poprvé vstoupila, připadal jí jako bludiště chodeb, odboček a spousty dveří, z nichž mnohé nešly otevřít.
A v takovém domě měla patnáctiletá Kia zůstat několik dní sama... Rodiče se totiž museli vrátit do původního bytu, aby zajistili veškeré stěhování.
Kia tedy zamávala rodičům, kteří již pomaličku odjížděli a zamířila ke vstupním dveřím. Otevřela je a podruhé vešla do domu. Nepřipadal jí o nic méně strašidelný a tajemný. Kia prošla vstupní halou a otevřela náhodně jedny dveře, které byly vedle schodiště do dalšího patra.
Vstoupila do místnosti, kde byla tam absolutní tma. Kia začala tápat po stěně v domění, že najde vypínač, jenže to se nestalo. Proto zase vycouvala zpět a dveře zavřela. Začala podrobně zkoumat zbytek domu, ale nic zajímavého už nenašla.
Stále se však v mysli vracela k temné místnosti.
"Tak dost, musím vědět, co tam je..." řekla si Kia a zamířila k bedně s věcma, které si již dovezla ze starého domova.
Mezi těmito věcmi byla také baterka. Kia ji popadla a zamířila zpět k divné místnosti. Otevřela dveře a zapla baterku. Kužel světla namířila dovnitř a co spatřila, ji velmi překvapilo. Uvnitř místnosti byl pdivný oltář. Na oltáři byly přesípací hodiny a sada šachů. Jinak tam nebylo nic.
To se mi nezdá... pomyslela si Kia a otočila se, že radši zase půjde, ale upoutaly ji dveře z vnitřní strany. Byl na nich nápis.

Při záři měsíce,
při síle dračice,
při vůli silné,
kdy srdce zjihne.
Kdy odvahy se cení.
Šach mat ti cestu otvírá,
při prohře smrt tě přivítá.
Remíza možná není.

To Kiu dosti překvapilo.
"Co tohle má být za hádanky?" přemýšlela nahlas, ale již byla rozhodnutá, že to zjistí, že ty šachy vyhraje. "No jo," napadlo ji ale, "co když, až to vyhraju, co když už se nebudu moct připravit... Nevím, co mě čeká..."
S těmito slovy Kia vycouvala z místnosti a zamířila k bedně, kde měla věci. Bez váhání hrábla po batohu a do něj dala lovecký nůž, který dostala od otce, baterku, několik svíček, které si z nějákého popudu také vzala, sirky, lano, které našla při prohlídce domu a také několik tužek a arch papírů.
Ve vstupní hale byla zavěšená lucerna, tak ji Kia vzala a v jejím světle se přesunula do místnosti s šachama. Jakmile přistoupila k podstavci se šachovnicí, dveře se za ní zabouchly.
"Tak dobrá, není cesty zpět," řekla si Kia, "buď hop a nebo trop..."
S těmito slovy se zahleděla na šachovnici a začala si promýšlet tahy.
 


Komentáře

1 Ehm? Ehm? | 1. února 2009 v 19:57 | Reagovat

Poznámky jsou chronologicky.

1) Něják? Proboha, tohle slovíčko sleduju v několika tvých povídkách a stále ho píšeš blbě. Nějak. Krátké A prosím.

2) Proto vysouvala zpět? To nevím, jak se mám vysunout z místnosti, budu to muset natrénovat.

Věcmi, ne věcma.

Prosím dvej si pozor na pravopis. Píšeš ve Wordu? Ten by to totiž měl opravovat.

Jinak dobré, ale vypadá to na ten příběh - holka se přistěhuje do supertajemného domu a zažije superdobrodružství. Stejně jako v Kronikách rodu Spiderwicků, Narnii, Attice a dalších knihách, jejichž název si nepamatuji.

Básnička je celkem dobrá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.