Kapitola 5 - Fénix

21. ledna 2009 v 16:09 | Ann |  Dívka-vlk
Před koncem lana, které spojovalo loď a draka, došly Adrien síly a začala padat do rozbouřených vln...
Ve stejnou chvíli se o kus dál vzedmula obrovská vlna a z ní povstala bytost, vyzařující ohromnou sílu. Podívala se na Adrien a ta se zastavila. Pak dolétla na dračí hřbet.
Záhadné bytosti z očí začaly šlehat blesky. Nejprve přepálily lano a poté se zakously do lodě. Chvilku nato loď vybouchla. Čtyři přátelé na dračím hřbetě se otočili a spatřili, jak se jejich loď ztrácí v hlubinách.
Podívali se zpět, ale bytost už tam nebyla. Jen vlna dopadla na hladinu a byl klid. Ustala i bouře a přátelé konečně zpatřili, co je na pevnině. Pevnině ledu a sněhu...
Byla tam jakási věž a ejště něco, co se podobalo obrovské rudé labuti.
"Vidíte tu věc?" zeptala se Karol.
"Ano. Vypadá to na nějákého dávného ducha." odpověděl Meridon.
"Neublíží nám?" ptala se s obavami Adrien.
"Těžko říct..." na to Meridon.

Když se dostali blíž, duch v podobě obřího rudozlatého ptáka, velice pravděpodobně fénixe, jim zahradil cestu a pravil: "Kdo odpoví špatně, toho ptrestám. Kdo odpoví dobře, může vstoupit na posvátnou zem. Kdo bude mlčet, může svobodně odejít. Poslyšte moji hádaku.
Byl jsem všude, byl jsem nikde.
Když jsem žil, tak jsem zemřel.
Ale kdybych nezemřel, tak nežiju.
A ti, kteří mě milovali, mě zabili.
Kdo jsem?
Když mi správně odpovíš, živý vstoupíš.

Máte jediný pokus." zasmál se fénix a zmlkl.
"Tak to bude zapeklitý oříšek..." mudrovala Adrien.
"Možná ne..." zauvažoval Sirnix. A v tom se mu mihl před očima obraz ženy a fénixe zároveň...
Ve stejnou chvíli Sirnixovi došlo, že to ví... A než ho kdokoli stači lzadržet, pronesl pevným hlasem: "Odpověď je Pravěká bohyně Patagonie - Jane Phoenix."
"Ano..." zaburácel Fénix, který se proměnil v onu bohyni.
Začaly burácet hromy, lítat blesky a patad ledy... Patagonie se hroutila... Alespoň to tak vypadalo, ale ve skutečnosti se hroutila jen její vnější vrstva, ta ledová. A tak čtyři přátelé vstoupili na patagonijskou pevninu...

Bouře ustala a oni e zahleděli na moře. Spatřili odlétajísí Phoenix...
"Co dál?" zeptala se Karol.
"To je jasné." odpověděl Sirnix, "Půjdeme hledat meč Titánů."
"Já mám lepší nápad." na to Adrien, "Otevřeme ten druhý svitek."
"Jsi s jistá?" zeptal se jí Meridon.
"Naproste." ubezpečila ho a vytáhla svitek. Po chvilce zaváhání jej roztáhla.
Ve svitku stálo:
Při první půlnoci
u starého hradu stůj.
Z měsíční moci
slunce pozoruj.
Tam, v těch místech,
kde se zjeví,
smítam jen ten,
kdo je jiný,
než ti všichni ostatní.
Smí tam jít jen vyvolený,
jedne z bratrů, jen ten, který
svou odvahu prokázal.
Ten, kdo z legend odpověď na otázku znal.

"A co teď?" zeptal se Meridon.
"Já bych šla hledat ten hrad, když to podle toho svitku má být dnes v noci." pronesla Karol.
"Hrad hledat nemusíš, ten je hned nad námi." na to Sirnix, "Otázkou ovšem je, kdo z nás to teda je."
"To je přeci jasné, jsi to ty." odpověděla Adrien, "Ty jsi odpověděl na hádanku Phoenix."
"To je fakt." přisvědčila Karol, "Vyrazíme,je nejvyšší čas."

Asi hodinu před půlnocí stanuli před hradem. Tedy, ona to byla tak trochu ruina, ale svitek přeci říkal, že to má být starý hrad... Nelámali si s tím tedy hlavu. Čekali a najednou byla půlnoc. Nejdřív se nedělo nic, ale potom oslepující paprsek z čistého nebe ozářil slunce vyrité do skály.
Země se otřásla a v místě, kde bylo slunko, se oběvila chodba.
"Tak jo, jdu na to." řekl Sirnix, otočil se k ostatním zády a vykročil do chodby.
Netrvalo dlouho a pohltila ho tma...
 


Komentáře

1 haniczka haniczka | Web | 21. ledna 2009 v 16:14 | Reagovat

hezký blog...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.