Kapitola 4 - Do Patagonie

21. ledna 2009 v 15:23 | Ann |  Dívka-vlk
Uplynulo několik týdnů. Adrienina dračice již hodně vyrostla a stal se z ní skvělý letec. Karol zcela ovládla proměnu ve vlka a kdy se promění, byla teď čistě její záležitost.

Nastal čas, aby se zase vydali na cestu. Tentokrát měli putovat na východ - do Patagonie, země za Velkým mořem, kde se údajně nachází legendární meč Titánů. Podle proroctví byl jeden z nich předurčen k tomu, aby jej nesl.
Ještě, než odešli, Dracul jim předal dva svitky velice starého pergamenu zapečetěné voskem. Jeden nesměli otevřít - zatím. Na druhém bylo ono proroctví.

Do války se náš svět řítí.
Do války, ne k vítězství.
Šance je jen, pokud čtyři
společně se vydají
na pouť.
Nejprv jedna, ta co vlkem je.
Přidá se k ní mladík v černé.
K bratru svému ji dovede.
A ta čtvrtá je málem zabije,
jen aby zjistila, že jednou z nich je.

Po týdnu putování se dostali na pobřeží. Sirnix se vydal prodat koně, protože přes moře by je nemělo smysl tahat. Ostatní zatím uvažovali, jak to udělají s dračicí. Ta totiž již vyrostla tak, že ji nebylo možné přehlédnout. Jako první přišla s nápadem Adrien.
"Vy poplujete na lodi a já poplavu na Elbait," tak ji pojmenovala, "V noci poletím a doženu ztracený čas." vysvětlovala Adrien.
"To by šlo, en ty taky popluješ na lodi. Elbait za námi poplave sama, je inteligentní." upravil to trochu Meridon.
S Meridonovým návrhem všichni souhlasili. Nalodili se tudíš na nejbližší loď a vypluli ke vzdálené Patagonii.

Přátelé se plavili již nespočet dní, ale všechno se zatím rýsovalo špatně. Něco jakoby nechtělo, aby splnili svůj úkol. Nejprve se zbláznil kapitán lodi a vrhl se do moře za vidinou mořských pannen. Pak se posádka rozhodla, že nebude pít a ani jíst. Do dvou týdnů zahynuli. Zůstali jen čtyři přátelé. Na to, aby loď uřídili jich bylo málo, tak ji přivázali do vleku za Elbait.
Tímto způsobem se plavili dalších sedm dní a na úsvitu osmého zahlédl Meridon ze strážního koše pevninu.
"Země na obzoru!" zakřičel dolů.
"Sláva!" odpověděli mu ostatní od kormidla.
Meridon sjel dolů po laně a připojil se k ostatním, kteří stáli u kormidla.
Najednou se nebe zatáhlo a strhla se bouře. Fičel strašný vítr. Loď to málem smetlo pod hladinu.
"Musíme Elbait odvázat, nebo ji to stáhne!" ječela Adrien.
"Ale pak se otopíme!" odporoval Sirnix, "To nejde!"
"Jde to..." dostala Karol nápad, "Stačí jen, abychom po laně přelezli a odřízli ho až potom."
S tím všichni nakoenc souhlasili.
Během chvilky se dostali na příď lodě. Ale tam nastaly problémy, neboť lano hrozně kouzalo... Ale naštěstí se na něm všichni udrželi. Nicméně, tím problémy nezkončily. Kousek před koncem totiž Adrien, která byla poslední, došly síly...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.