Svatá dýka - Kapitola 1 - Ostrov?

26. listopadu 2008 v 19:45 | Ann |  Svatá dýka
Adrien a Jenn začaly vymýšlet plán, jak se dopátrat toho, kde je Svatá dýka ukrytá, ale na nic nemohly přijít. "Nejlepší možná bude, když prostě vyrazíme a budeme doufat, že budeme mít štěstí." nadhodila Jenn. "Asi máš pravdu." souhlasila Adrien. A tak se stalo, že následujícího rána spolu s Elbait obě dívky vyrazili heldat Svatou dýku. Ale cesta, kterou se vydaly se hned po pár zatáčkách větvila. Jedna vedla do vesnice a druhá do divočiny. "Něco mi napovídá, že bysme měly jít do divočiny. Budeme tam méně nápadné a je nepravděpodobné, že by dýka byla schovaná na civilizovaném místě." řekla Jenn. "Tak dobře, půjdeme do divočiny." souhlasila po chvíli přemýšlení Adrien, "Stejně mě nenapadá nic lepšího." Vykročily na uzoučkou pěšinku a v husím pochodu postupovali vpřed. Elbait s tím měla značné potíže. "Nechceš si dát pohov a v noci nás dohnat?" navrhla jí Adrien. "To by šlo, ale co když se něco stane?" pronesla Elbait. "Myslím, že se o sebe zvládneme postarat." řekla Adrien, "Doženeš nás v noci." A tak dvě dívky nechaly draka za sebou a pokračovaly dál samy. "Co myslíš, že nás čeká?" otázala se Jenn. "Zabít pár bastardů, najít dýku a zachránit svět." odpověděla Adrien, "Takže denní rutina." "Denní rutina, to určitě..." zlobila se Jenn a dělala uraženou. "Stůj!" najednou řekla ostrým tonem Adrien. Jenn ani nenapadlo, že by neposlechla. "Tak, a teď se podívej pod nohy." řekla Adrien. Jenn to udělala a zděsila se. Necelých dvacet čísel od ní zela propast. Přehlazovala celý les a byla široká nejmíň pět metrů. "Díky..." vykoktala Jenn a couvala od okraje. "Tak jo, tohle nepřeskočíme, takže jediný způsob je, že nás přenese Elbait, ale to bude msuet počkat do večera, než se k nám připojí." řekla Adrien. "A co budeme mezitím dělat?" zeptala se Jenn. "Podíváme se, jestli tu v okolí není něco podezřelého." rozhodla Adrien, "Ty půjdeš nalevo, já napravo, přesně za hodinu se tady zase sejdeme." A tak se taky stalo.
Jenn se vydala nalevo a rozhlížela s kolem sebe. Nic neviděla a tak šla dál. Najednou se průrva stáčela. Stáčela se do prava, takže se Jenn dostala do směru, kterým původně obě dívky mířily. "To je zvláštní..." brblala si pro sebe, "Tohle budu muset potom Adrien říct." Jenn šla ještě kousek, ale potom se vrátila a čekala, až přijde Adrien.
Adrien mezitím pokračovala dál. Také narazila na místo, kde se průrva stáčela, ale u ní se stáčela doleva. Adrien to místo minula a pokračovala dál, teď už mimo průrvu. "To je divný..." brblala, "VYpadá to, že se ta průrva stáčí kolem nějákého ostrůvku..." Pak se na patě otočila a vrátila se zpět k místu, kde na ni již čekala Jenn.
"Co jsi zjistila?" zeptaly se obě dívky najednou. "Průrva zatáčí." byla společná odpověď. "Jakoby obepínala ostrov?" otázala se Adrien. "Ano." kývla Jenn. "Tak je to potom jasné." "Co je jasné?" nechápala Jenn. "Jasné je to, e se na ten ostrůvek musíme za každou cenu dostat. Můj šestý smysl mi říká, že tam na nás čeká vodítko." řekla Adrien, "Ale teď si můžeme odpočinout, protože musíme počkat na Elbait." Obě dívky si sedly a pozorovaly pevninu za průrvou. Jistě tam čeká nějáký důležitý oběv, říkaly si.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.