Nedlouho poté se Dave zvedl a vydal se domů. Bylo odpoledne a tak se vypravil tou delší cestou. Kdyby byl večer, tak by šel přes město, ale Dave šel přes park.
Prošel bránou do parku a pak zahnul na cestičku, která vedla podél plotu až dozadní části parku, která nebyla moc používaná.
Zahnul ještě jednou a pokračoval do nevyužívané části. Cestička vedla zarostlou buší a byla sotva vyditelná. Dave ji ale znal naspaměť. Přesto se mu zdálo, že ho někdo pozoruje.
Křup!
"Co to bylo?" lekl se Dave.
Pak se ale vzpamatoval a uvědomil si, že to byla větvička.
"Asi nějáký zbloudilý návštěvník, který třeba zabloudil." řekl si a pokračoval v cestě.
Pak se ozvalo další křupnutí a tentokrát to znělo hodně zblízka. Ozvalo se to hned za houštinou, která obklopovala cestičku, po které Dave kráčel.
"Když se tam podívám, nic nezkazím." řekl si Dave.
Sešel z cesty a prodral se křovím na druhou stranu.