Sirael 6

9. října 2008 v 18:53 | Ann |  Sirael

Mezitím mezi sebou bojoaly armády živých a mrtvých. Zatím nevyhrávala žádná, ale když živí nějákého mrtvého poslali zpět, odkud přišel, na jeho mísoto nastoupili další dva a tak dál. Nebralo to konce.
Vojáci života začínali být vyčerpaní. A ztráceli sílu. Ale i tak bojovali dál. Ale mrtví pomalinku získávali převahu a začínali si s živými pohrávat.
Jen je tak naklepávali a až už nemohli, tak jim sťali hlavy. Byla tonepěkná podívaná. Nakonec jch zbyla už jen hrstka a mrtví je obklíčili.
Vojáci života začali podléhat strachu, ale velitel se je snažil uklidnit.
"Nesmíme podlhnout. Ostatí na nás spoléhají." mluvil velitel.
♥♥♥
Mezitím se Ann a ostatní dostali k Oranisovi.
"Kdo si vezme jaký zvon?" zeptala se Ann.
"Já si vezmu Saranet, jak minule." řekla Sabriel.
"Je nás málo." zaklela najednou Sirael.
"Kůr**, má pravdu." zanadávala Ann, "Chybí nám lidi..."
"Nechybí..." ozva se nějáký hlas a jejich zády.
Stáli tam Prubí a Lirael.
"Kde ste se tu vzali?" zeptala se Sabriel a vrhla se Prubířovi do náruče.
"Vrátili jsme se, když je nás třeba" odpověděla Lirael.
"Dobře, pojďte dořešit zvny." řekla Ann
"Jak jsem řekla, já chci Saranet." zopakvala Sabriel.
"Já si beru Ranu." řekl Prubíř.
"Já Dyrim." řekla Sirael.
"Já Mosrael." oznámila Raja.
"Astarael je můj, jako posledně." řekla Lirael.
"Já si vezm Belgaer." ozval se Simon.
"Sakra, tále nám někd chybí..." řekla Ann, když se podívala na zvonce.
"Omlouám se za zpožděí." ozval se známý štěkavý hlas.
"Kibet..." ypravila ze sebe Lirael.
Pak se Macek proměnil na Yraela a Ann uchopila Bezejmený.
"Můžem?" zeptala se.
Všichni přikývli.
Obstoupili Oranise a začali se zaříkáváním. Nakonec přišla řada na Ann.
"Jsem Desátá, Bezejmenná a zastupuji sama sebe a máme nevyřízené učty." řekla, rozeznělazvonec a v očích sejí blískl oheň nenávisti.
"Mě neporazíte!" zařval Oranis.
"To si jen myslíš!" štěkla Ann, otevřela usta a vychrlila tenký, ale učinný proudohně.
Oheň byl bílý, až se n něj skoro nedalo dívat. Zasáhl Oranise přesně v půli, ale nepřepůlil ho na půl, jak by se dalo očekávat. Narazil do něj a obklpil ho jako síť.
Uvěznil Oanise v sobě a nabýval čím dál více na síle. Ažnajednou Oranis vybuchl. Už tonesnesl. Vybuchl a jeho části vítr odnesl do daleké země, kterou ve Starém království nikdo nezná... Byl poražen a zlo bylo šťastně zažehnáno.
Ale nebyl to konec. Oranis nemůjže být poražen, může být jen pořád zastavován. Jednoho dne se zase najde někdo, kdo Oranise probudí... A jediné, co můžeme, je doufat, že se zase najde někdo, kdo bude mít dost síly, aby ho zastavil.


 


Anketa

Líbí se ti mé povídky?

Ano, jsou moc pěkné 57.1% (12)
Většinou ano 4.8% (1)
Jak které 4.8% (1)
Moc ne 23.8% (5)
Jsou odporné 9.5% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.