Sirael 4

9. října 2008 v 18:52 | Ann |  Sirael

Roxana stála na věži svého sídla a sledovala oblohu. Byly na ní stovky Mrchovran, ale ona čekala jen na jednu jedinou. Na Mrchovránu, kterou poslala se vzkazem ke svému veliteli. Doufala, že se brzy vrátí a ona si bude moct přečíst odpověď.
Dočkala se brzy. Asi za dvě minuty se za ní snesla jedna z Mrchovran.
"Tak jaképak jsou zprávy?" zeptala se jí Roxana.
Mrchovrána jí místo odpovědi podala utržek papíru.
Roxana jej roztáhla a dala se do čtení:
"Všechno jde podle plánu má paní, už mám obrovskou armádu rmtvých, Oranis je již z větší části vykopaný. Čekáme, kdy přijedete,abyste dohlédla na spojení. Váš Velitel."
To byly opravdu dobré zprávy. Výtečné, dal by s říct.
Roxana zašla do hradu a vyšla do vesnice. Poté zašla do stájí, kde stáli Mrtví koně a jednoho vyvedla ven. Chtěla se hned vydat na cestu.
Kůň byl krásně poslušný a reagoval na pouhou myšlenku.
Roxana se tryskem rozjela k Rudému jezeru, k místu, kde na ni čekal Oranis a moc. Jela tak rychle, že ani nepostřehla tveřici lidí a kocoura, jak se kradou do vesnice.
Jela tak rychle, že před ní uhýbaly samotné stromy. A všechno, co se jí připletlo do cesty, bylo rázem mrtvé. Na nic nebrala ohledy. Vůbec na nic...
♥♥♥
Sabriel, Ann, Sirael a Simon s Mackem se mezitím poajmu vkadli do Roxanina paláce. Nebyl tam nikdo, kdo by kladl velký odpor. Stačil na to Saranet a Kibet.
Došli na věž a rozhlédli se po okolí. Jedné, co však spatřili, byl kůň, tryskem uhánějící pryč. Uhánějící přibližně ve směru Rudého jezera.
"Přišli jsme pozdě." zaklela Ann.
"Co teď?" zeptala se Sirael.
"To je jasné." řekl Macek, "Víme, kde budou, tak se tam musíme vypravit taky."
"Pravda." přisvědčila Ann, "Ale jestli budeme muse spoutat znov Oranise, budeme potřebovat Clayry."
"To je fakt." souhlasila Sirael, "Ale jak se k nim dostaneme,"
"My ne." přonesla tajemně Ann, "To on."
Pak se jí z hrdla vydral kvílivý zvuk a pár vteřin nato já na předloktí přistál nádherný rudozatýfénix.
"Napíšeme jim vzkaz." objasnila to Ann.
"Dobře." řeka Sabriel a vytáhla z batohu list papíru a tužku.
Pak se dala do psaní. Když zkončila, papír složila a podala ho Ann. Ta ho předala fénixovi a zvedla ruku nad hlavu. Vznesl se do vzduchu a vyrazil ohromnou rychlostí pryč. Zbyla z ně jen světelná čára.
"Musíme vyrazit." řekl Simon.
"Pravda, nesmíme otálet." souhlasili všichni a vydali se na cestu.
♥♥♥
Roxana ujížděla maximálí rychlostí k Rudému jezeru. Chtěl být u toho, až se polokule spojí. Chtěla vést rituál. Kopla Mrtvého koně doslabin a ten ještě zrychlil. I když už byl na pokraji možností.
Před Roxanou vyvstala bystřina. Kůň se zalekl, ale ta mu zpomalit nedovolila. Zaťala mu podpatky do slabin a on se vznesl do vzduchu. Přeskočil bystřinu aniž by se namočil a pokračoval tryskem dál.
Začínalo svítat. To nebylo dobré. Naštěstí byl na obzoru les. Roxana koně ještě víc popohnala a ten z posledních rezerv ještě přidal na rychlosti. Pro Roxanu nastával závod se sluncem. Měla ho v zádech, ale ještě nedopadalo na ni.
Dojela do lesa právě ve chvíli, kdy se paprsky dotkly jejího koně. Ten na místě padl a užnevstal, ale ona byla tam, kde potřebovala - V lese, který ji jako již poslední překážka dělil od Rudého jezera.
Čtyři přátelé s Mackem vyšli z hradu a vydali se přes vesnici. Potřebovali se dostat co nejrychleji k Rudému jezeru.
"Oranis nesmí být spojen." vydechla Sabriel.
Všichni byli již na pokraji sil.
"Musíme si odpočinout i kdyby MĚL být spojen!" křikla Sirael.
"Má pravdu." souhlasila Ann, "Jestli tam dorazíme v tomhle stavu, tak tam tak jako tak nic nezmžeme."
Zastavili a sesuli se na zem. Jakmile ztichli, uslyšeli dusot nohou. Byl čím dál hlasitější. Ann zvedla pohled a spatřila armádu gardistů.
"Co ti tady chtějí?" zamumlala si pro sebe.
"Asi mě hledají." hlesl Simon.
"Pomůžou nám." prohlásila Sabriel, "A navíc, budeme je potřebovat. Mrtví mají určitě vlastní armádu."
"Souhlasím." řekla Ann, "Kdo bude obětní beránek a promluví s velitelem?"
"Já ne." prohlásil Simon, "Nechci, aby mě zbili za to, že sjem utek."
"Já se obětuju." nabídla se Sabriel, "Sice mám být udajně už dvě stě let mrtvá, ale to je jedno."
"Myslíš, že je to dobrý náp..." Ann nedořekla.
"Hej, kdo je tam?" zavolal velitel gardistů, "Dejte ruce nad hlavu a ukažte se!"
"Klid klid!" zavolala Ann, "Máme prosbu."
"Ticho budeš!" zařval velitel.
S hrstkou gardistů se oddělil a přešel ke čtveřici.
"To... To..." koklat, když spatřil Ann a Sabriel.
"Ale ano, je to možné." řekla Ann, "Sabriel nezemřela, jak se vám zdálo, ale chtěla být se mnou, a jelikož já jsem musea za Devátou bránu, zala jsem ji s sebou."
"A tak to pardon, omlouvám se za ty hrubé řeči..." mlel velitel, "K vašim službám."
Pak se uklonil.
"To se hodí, že k našim službám." řekla Sabriel, "Někdo..."
"Roxana." řekla Ann, "Jsem si jistá."
"Dobře, tak Roxana, se snaží vykopat a znou spjit Oranise." dořekla Sabriel a zamračila se na Ann, "A jistě mají armádu, což mi zatím ne."
"Už ano." řekl velitel.
"Výborně, to se hodí." prohlásila Sirael.
"Můžeme jít, nebo si budete povídat ještě dlouho?" zavrčel Macek.
"Má pravdu." přidal se ke kocouovi Simon, "Měli bychom jí."
Znovu se vydali na cestu. Putovali dlouho, putovali i v noci, ale ne tak rychle, potřebovali dojít v plné síle. Měli teď lepší pcit, když za nimi stála celá armáda gardistů. Ale i tak věděli, že zniit Oranise nebude snadné.
 


Anketa

Líbí se ti tu?

Ano 75.6% (34)
Ne 24.4% (11)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.