Cesta za králem blesků 1

9. října 2008 v 18:40 | Ann |  Cesta za králem blesků

Stála na ochozu a dívala se na blížící se bouřkové mraky.
Bouřka už je na spadnutí. Myslela si.
A měla pravdu. Opravdu to tak bylo. Zahřmělo a z nebe se spustil déšť. Blesky lítaly a hrom burácel. Najednou jeden blesk zasáhl věž, na které stála.
Kameny se rozprskly všude kolem a věž se začla bortit. Pomalu, ale jistě se Elisha blížila k zemi. Ale pád byl natolik pomalý, že nehrozilo, že by si vážněji ublížila. To bylo jediné dobré.
Věž se sesunula uplně a Elisha dopadla na zem. Nebyl to moc prudký pád, ale vyrazilo jí to dech. A ještě si narazila hlavu. Naštěstí ne moc vážně, ale upadla do bezvědomí.

Když se probrala, tak první, co pocítila, byla bolest hlavy. Opatrně si ji ohmatala a nahmatala krev. Prozkoumala ránu důkladněji a zjistila, že je jen povrchní.
Alespoň něco. Pomyslela si. Ale co teď?
Nakonec se Elisha vyškrábala na nohy. Trvalo to, protože ji bolelo celé tělo. Podívala se na místo, kde dříve stával hrad s věží, ale spatřila jen trosky.
"Že by ty blesky?" zamyslela se, "Ale jakto,ž e mně se nic nestalo?"
Pak začala Elisha prozkoumávat okolí, jestli přežil ještě někdo. Nejprve to vypadalo, že přežila jediná, ale pak zpozorovala pohyb. Vydala se tam, ale nejprve nic neviděla. Začala hledat důkladněji, až našla jednorožce, který byl pokrytý takovou vrstvou prachu, že uplně splíval s okolím.
"Chudáčku. Pomůžu ti." řekla Elisha a začala mu všemi možnými prostředky odstraňovat prach z těla.
Moc to nešlo, ale trochu přece. Nakonec se jednorožec postavil a zařechtal. Elisha k němu přistoupila a pohladila ho po šíji. Jednorožec zahrabal kopytem a pohodil hlavou.
"Mám si na tebe vylézt?" divila se Elisha.
Jednorožec zakýval hlavou.
"Tak dobře." řekla Elisha a vyškrábala se mu na hřbet.
Jednorožec se vydal mezi troskami k nedalekému lesíku. Tam zastavil a Elisha pochopila, že má slézt. Sesedla tedy a rozhlédla se. Byli v lese a stáli na nějáké pěšince. Byla uzoučká a zarostlá trním.
Najednou se k ní jednorožec přitulil a pak odběhl. Zmizel jí z dohledu v hustém porostu.
"No to je bezva. A co teď?" brblala Elisha.
Ale pak se vydala po pěšince. Ani nevěděla kam jde, ale nevadilo jí to. Říkala si, že někam ji ta pěšinka zavést musí. A to jí stačilo.
Kráčela dlouho, až konečně dorazila na mýtinku. Byl tam potuůček a Elisha k němu poklekla a napila se. Pak si opláchla obličej a rozhlédla se po mýtince. Nevedla z ní žádná cesta. A to bylo divné. Cesta, po které sem přišla, tak prostě zmizela.
"Tak, a kudy dál...?" přemýšlala Elisha nahlas.
Nakonec se prostě jen někam vydala na zdař bůh. Prodírala se trním, podrostem a za chvíli měla nohy rozedrané do krve. No, však nebylo čemu se divit, když měla sukni.
Nakonec Elisha vyšla z lesa a zpatřila město. Vydala se tam, ale najednou se pod ní sesypala zem a ona se octla v díře. Byla to past. Patrně na zvířata, ale chytla se do ní ona.
"Co tam děláš?" zavolal někdo shora.
Elisha se tam podívala. Stál tam chlapec. Na sobě měl odrbané kalhoty a košili.
"Co by? Spadla jsem sem." odsekla Elisha.
"No to je bezva. Teď abych to celé dělal znova. Doufal jsem, že se mi tam chytí nějáké vzácné zvíře." remcal kluk.
"A nemohl bys mi pomoct ven?" zeptala se Elisha.
"No, mohl, ale co za to?"
"Jak co za to? Je to tvoje past a já se do ní chytla." mudrovala Elisha.
"Tak tě nevytáhnu."
"No dobře, ale já nic nemám." řekla Elisha.
"Tak to si to u mě budeš muset odpracovat." prohodil chlapec.
"Tak dobře, ale už mě konečně vytáhni."
Chlapec jí hodil provaz a s jeho pomocí po něm vyšplhala.
"Tak, a teď budeš se mnou okopávat zeleninu." řekl chlapec a vedl Elishu k políčku bramborů.
Pustili se do práce. Elisha dělala co mohla, ale stejně mela na konci ruce rozedrané do krve.
"Co to máš s rukama?" ptal se chlapec, který se jí představil jako Rold.
"To ta motika."
"Logicky vzato motika nerozedře ruce nějákým obyčejným lidem. Takže logicky vzato jsi princezna." vydedukoval si Rold.
"Máš pravdu, jsem." odpověděla Elisha.
"No tos měla říct hned." řekl Rold, "Vypadáš totiž jako obyčejná služtička, jak jsi zaprášená a umazaná."
"No, tak to bude tím, že se pode mnou zřítila věž."
"A tys to přežila?" vykulil oči, "Tak to máš můj obdiv."
"Vůbec nevím, jak se to stalo." svěřila se Elisha, "Vím jen, že do té věže uhodil blesk. A že se pak kácela až neuvěřitelně pomalu."
"Tak to byl asi král blesků." řekl Rold, "Nemá rád lidi a už vůbec ne vládce. Chce být pánem všeho tvorstva a vládci mu v tom brání."
"Půjdu a najdu ho a potom ho zabiju." řekla Elisha odhodlaně, "Pomstím svou rodinu."
"Tak to já půjdu s tebou, ale nejdřív ti najdu hodnější oblečení." řekl Rold, "V těchhle šatech se ti musí špatně jít."
Zašli do Roldova domku. Dva mladí lidé zhruba ve stejném věku. Rold se totiž nezdál tak malý, jak vypadal. Byl o hlavu větší než Elisha. Bylo mu 17 a Elishi 15.
Rold se začal přehrabovat v truhle na oblečení. Pak se narovnal a v ruce držel tuniku, kalhoty a boty.
"Obleč si to. Mělo by ti to být. Já už z toho vyrostl." řekl Rold.
Elisha si tedy svlékla své špinavé a roztrhané šaty a navlékla na sebe kalhoty a tuniku. Pak se nasoukala do vysokých bot a otočila se k Roldovi.
"Výborně, teď můžeme vyrazit za králem blesků." řekl.
Pak zašli do stáje a vyvedli odtamtud dva vraníky. Osedlali je a vyrazili. Neměli ani potuchy, kde by krále blesků mohli najít, ale ani to je nezastavilo. A neodradilo od jejich plánů.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.